„Vezměte koště a alespoň zameťte, holoto líná,“ napomíná hospodyně zlobivé děti. V celé chalupě se smýčí ostošest. Mlýn na potoce na kraji vsi mele mouku dlouho do noci. Mlynář se svojí chasou sotva zamhouří oči, aby se na všechny dostalo.

Plno práce mají i v nedalekém pivovaru. V neděli se připravuje posvícení. Svatý František, kterému je zasvěcen zdejší kostelík, má jmeniny v pátek, což si žádá pořádnou oslavu.  Podle tradice se dobře pojí a popije buď neděli před, nebo po světcovu svátku.

Za poslední peníze

Každá obec i město má kostel zasvěcený jinému světci, a tak se pořád někde slaví…Po vzoru izraelského krále Šalamouna (†asi 931 př.n.l.), který na oslavu vysvěcení dokončeného chrámu v Jeruzalémě sezval přátele na bohatou hostinu a slavnost každoročně opakoval.

„Byly právě svátky posvěcení Jeruzalémského chrámu; bylo to v zimě. Ježíš se procházel v chrámě, v sloupoví Šalomounově,“ připomíná tradici biblické Janovo evangelium. V chalupě Hájkových to před posvícením vře.

Všechno se musí lesknout, pečou se buchty i maso. I kdyby neměli celý rok co do úst, teď chudoba nesmí být vidět. Zabijí husu, dají na stůl úrodu ze sadu i zahrady. Co na tom, že je tahle trachtace málem přivede na mizinu… Při posvícení se všichni řídí heslem:

„Host do domu, Bůh do domu.“ Mezi pozvanými nechybí všichni příbuzní, místní farář, učitel nebo kostelník. Je ovšem zvykem podat občerstvení i těm, kterým by ostatní raději viděli paty, a někteří toho také hojně zneužívají. Hlavně sloužící z nedalekého zámku. Vyhodit je z domu si nikdo netroufne…

Konec darmožroutů

Takové bujaré oslavy jsou však trnem v oku rakouskému císaři Josefovi II. (1741–1790). Jeho snem je centralizovaná říše bez zmatků, a to v jeho mysli představuje i posvícení. Proč by se mělo slavit všude jinak a permanentně v průběhu roku?

To ohrožuje pracovní morálku! Vznešený asketa v roce 1786 rozhodne, že už v tom příštím se bude slavit posvícení v celé zemi najednou, a to třetí říjnovou neděli po svátku svatého Havla, kdy tradičně končí robota na panském.

Císař se doslechl i o zástupech příživníků, kteří pohostinnosti během posvícení tradičně zneužívají. Své poddané nařízením hodlá ochránit také před nimi.

Možnost setkání

Lidé ovšem na Josefovy zlepšováky zareagují po svém. Spousta obcí v monarchii začne slavit obojí, to havelské i svoje místní posvícení. Proč? Centrálně stanovený termín slavností sedlákům není po chuti.

„Vždyť tím jednotným posvícením by lidé ztratili to nejcennější – možnost vzájemně se navštěvovat, a tím pádem se vícekrát do roka setkat, pobavit, dozvědět se, co je nového, a hlavně dobře se najíst a napít,“ píše současná česká folkloristka Kamila Skopová.

Císař tak nešvar nejen neodstraní, ale lidem ještě naopak přidělá starosti navíc…

*** Na Husa měli Češi zapomenout ***

* Svátek příchodu soluňských bratří, věrozvěstů Konstantina (827–869) a Metoděje (813–885), na Velkou Moravu se tradičně připomíná 5. července.

* Ve skutečnosti ale přesný termín této významné události není znám, ví se pouze, že k nám dorazili někdy na jaře roku 863. Do roku 1863 se jako jejich svátek světil 9. březen.

* Papež Pius IX. (1792–1878) ale rozhodl o přesunu termínu na léto. Mělo to jediný důvod – 6. července se v českých zemích připomínalo upálení mistra Jana Husa (kolem r. 1370–1415) a katolická církev chtěla, aby na něj lidé co nejrychleji zapomněli.