Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy…
Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují ještě nedávní spojenci, zahyne u Lipan dříve nikdy neporažený vojevůdce a husitský kněz Prokop Holý (asi 1380–1434). Jeho poslední hodiny života jsou však zahaleny tajemstvím.
„Když se vozy převrátily, už nebylo možné hradbu spojit znovu. Nastal zmatek a masakr. Bitva trvala už asi jenom hodinu, a to už byl jen hon na utíkající,“ píše kronikář Vavřinec z Březové (asi 1370–1437).
Nikdo neví, co v tu chvíli dělá Prokop Holý a jeho pobočník Prokůpek. Jsou to oba kněží, a tak je pravděpodobné, že sami, i když vedou lidi do bitvy, nebojují.
Také obraz Luďka Marolda (1865–1898) zachycuje oba muže, jak stojí poblíž válečné vřavy a čekají na svůj osud…
Chyceni a upáleni
Historické prameny jsou při líčení lipanské bitvy poměrně skromné.
„Byli tu pobiti silní a velmi stateční bojovníci, mnozí kněží táborští, kněz Prokop Holý, vojevůdce táborský a jejich hejtman, kněz Prokůpek Malý, hejtman sirotků, kněz Markolt, kněz Jan Buřič, Pešček z Plzně a mnoho dalších kněží a lidí,“ stojí například ve Starých letopisech českých.
U Lipan tehdy padne na 2000 radikálů, dalších 700 je chyceno a ve stodolách vesnic Lipany a Hřiby upáleno. Ani po téměř 600 letech nebyl hrob Prokopa Holého objeven. Vypráví se, že ho tajně pohřbili ve Viticích, Boru nebo přímo v Lipanech.
A také že boj přežil a pokusil se ukrýt na hradě u dnešních Tuklat, kde byl dopaden vojáky zemské hotovosti.
Nález v cihelně
Velký rozruch způsobí objev z roku 1864, kdy jsou na okraji Kolína v cihelně zdejšího podnikatele Matěje Součka nalezeny pozůstatky urostlého muže s mečem a kalichem, připomínajícím husitský.
„Hoch můj Jaroslav, tehdy desetiletý, šel pro nalezené věci do cihelny a přinesl v uzlu z ubrusu meč i věci kovové a skleněné. Hrob odkopaný ohledal jsem sám,“ uvede později sám Souček.
Netrvá dlouho a po celém Kolíně se rozšíří domněnka, že se v cihelně nalezly pozůstatky Prokopa Holého. Má se za to, že tělo odvezl z Lipan tajně hejtman sirotků Jan Čapek ze Sán (asi 1390–1452) a v Kolíně ho pohřbil.
Majitel cihelny a český vlastenec Jan Souček dá domnělý Prokopův kalich opravit a doplnit o novou nožku u pražského zlatníka. Poté ho věnuje k bohoslužebným účelům kolínským evangelíkům. Údajná kostra Prokopa Holého je pochována na místním evangelickém hřbitově.
Čas nesedí
Radost z nálezu hrobu husitského kněze však netrvá dlouho. V roce 1884 vyjde v Časopise Muzea Království českého článek archeologa Ludvíka Šnajdra (1839–1913), v němž se píše, že předměty z kolínského hrobu byly zhotoveny již v 10. století.
To záhy potvrdí i slovutný archeolog Josef Ladislav Píč (1847–1911), který objev znovu zhodnotí a dospěje k závěru, že odkrytý hrob patřil „vznešenému, ne-li knížecímu bojovníku… současníku buď knížete Bořivoje neb knížete Vratislava neb sv.
Václava neb obou Boleslavů…“. Skutečný hrob vůdce táboritů tak stále zůstává neobjeven.