Z nitra mohyly porostlé travou se vyplíží skupinka vykradačů hrobek. Cennosti obratem zpeněží u překupníků. Vždy se najde zájemce, který sáhne po nádobí ze stříbra nebo zlatých špercích. Zloději však netuší, že ten největší poklad právě minuli. Naštěstí…

Anglická vdova Edith Prettyová (1883–1942) věří, že pohřebiště na jejím pozemku v minulosti nevydala zlodějům všechna svoje tajemství. Chce je proto odhalit sama. „Na mé půdě se nacházejí pohřební mohyly.

Navštívili je sice nevítaní hosté, ale stále ještě mohou obsahovat nějaké poklady,“ láká v létě roku 1938 anglického archeologa Basila Browna (1888–1977), aby prozkoumal Sutton Hoo poblíž Woodbridge ve východoanglickém hrabství Suffolk.

Brown se nenechá dvakrát pobízet a jejímu přání vyhoví. Vždyť mu za to vdova dobře zaplatí… O necelý rok později archeolog slaví úspěch. Některé mohyly sice zloději vyrabovali, ale té označované číslem jedna se vyhnuli. Na Browna v ní čeká velké překvapení.

Sloužila jako koruna?

Ve zbytcích dřevěné lodi naráží na ohromnou pohřební výbavu, která se skládá z 263 artefaktů včetně byzantských stříbrných příborů, zlatých mincí, luxusních šperků a jídelní soupravy.

Jeho úžas ale vzbudí hlavně přilba vyrobená ze železa a bronzu se severskými ornamenty ve zlatě a stříbře. Tvarem připomíná helmy pozdní římské kavalérie.

Plnila funkci ochrannou, ale vzhledem k nákladné výzdobě historikové spekulují, že mohla sloužit i jako královská koruna. Prettyová se zachová jako pravá vlastenka. Objevy stihne ještě před vypuknutím druhé světové války darovat Britskému muzeu v Londýně.

Muzejníci pak cenné nálezy ukryjí v tunelech londýnské železnice. Po válce se vědci vrhnou na bližší průzkum, který ukáže, že se v Sutton Hoo nejedná o vikinský, ale anglosaský pohřeb.

Odborníkům vrtá v hlavě, komu Anglosasové nachystali tak bohatou výbavu na cestu na onen svět…

Inspirace pro báseň

„Pro mnoho vědců je jedním z nejzajímavějších aspektů pohřbu v Sutton Hoo jeho podobnost s popisem ve staré anglické epické básni Beowulf,“ vysvětluje archeoložka Veronica Walker Vadillová z univerzity ve finských Helsinkách.

Epos z 8. století líčí osud hrdiny Beowulfa z geátského národa (zřejmě Gautové z jihu Švédska), který pomůže králi zbavit zemi lidožravého netvora. Popisuje mimo jiné pohřeb vládce, jehož ukládají k poslednímu odpočinku v lodi plné pokladů.

V mohyle v Sutton Hoo ovšem badatelé nenašli žádné tělo. Podle jedné teorie ho mohla rozpustit kyselá půda, pravděpodobně se ale ostatky majitele cenné přilby nacházejí jinde.

Část odborníků si myslí, že pohřební loď i výbava náleží králi Redwaldovi (asi 560–624). Nahrává tomu shoda v úmrtí prvního pokřtěného anglosaského panovníka s datováním pohřbu v Sutton Hoo.

Zlaté mince uložené v mohyle pocházejí zřejmě z let 610–635, vyraženy byly ve franckém království za vlády Merovejců.

Důkazy chybí

Vědci, kteří přilbu přisuzují Redwaldovi, nevidí problém v tom, že loď obsahuje řadu pohanských prvků. Během králova života vedle sebe na britských ostrovech existovalo pohanství s křesťanskou vírou.

Bývalý ředitel Britského muzea David M. Wilson ale tvrdí, že chybí přesvědčivé důkazy o tom, komu helma vlastně patřila, a nemusí být Redwaldova:

„Nakonec to mohl být Sigeberht (Redwaldův syn) nebo Sigeberhtův nevlastní bratr.(Eorpwald), nebo jakýkoli jiný významný muž z východní Anglie v období let 610–650.“

*** Dovoz od moře ***

* Experti z Britského muzea a univerzity ve skotském Aberdeenu hlásí v roce 2016 zajímavý objev. Kousky černé hmoty z pohřební lodi v Sutton Hoo dosud považovali za borovicový dehet na údržbu plavidla.

* Pauline Burgerová a Stephen Bowden, kteří materiál zkoumali, ale došli k jinému závěru. Jde o bitumen (živici, viskózní organickou kapalinu černé barvy) z oblasti Mrtvého moře.

* Nález potvrzuje, že už v raném středověku fungovalo mezi Anglií a Blízkým východem obchodní spojení.