Slunce je ještě za obzorem, když se před dvěma kamennými monumenty v poušti srotí malá skupinka Řeků. Chvíli zde netrpělivě postávají, než se z jedné ze soch začne ozývat tichý, tklivý zvuk. Muži jsou jako u vytržení.

„I já jsem ten zvuk slyšel,“ přizná později filozof Strabón. Už tehdy jsou Memnonovy kolosy hotovou atrakcí. 

Faraon Amenhotep III. se po většinu své vlády (v letech asi 1386–1350 př. n. l) prezentuje jako velkorysý stavebník a myslitel.

Nesmírné zdroje, jimiž tehdy Egypt oplývá, vynaloží na monstrózní výstavbu, kterou realizuje od delty Nilu na severu až po jižní hranice Núbie.

„Vybudoval podivuhodný chrám bohyně Mut, obklopený posvátným jezerem ve tvaru půlměsíce, chrám zasvěcený bohu Chonsuovi i chrám zasvěcený bohu války Moncuovi,“ vypočítává současný francouzský egyptolog Christian Jacq.

Vůbec největší chrám si ale nechává faraon postavit na západním břehu Nilu – v lokalitě Kóm el-Hetan, přesně naproti Luxoru (dříve Théb).

Do dnešních dnů se z něj ovšem dochovalo žalostně málo – jen dvojice kolosálních soch, které kdysi střežily monumentální vstup do chrámu. Právě ty jsou opředeny řadou legend. Aby ne, když jedna z nich srdceryvně kvílí!

Sluneční kouzlo

Ve stínu obřích egyptských soch odpočívá skupinka Řeků. „Slyšíte?“ zeptá se udiveně jeden z nich ostatních. Kolem roku 27 př. n. l. se totiž z útrob kolosů, zbytků po Amenhotepově zádušním chrámu, začne linout slabá melodie.

„Věřilo se, že z nich každý den vychází jakýsi mírný zvuk. I já, když jsem zde byl…, jsem ho slyšel,“ přiznává řecký filozof Strabón (asi 63 př. n. l–asi 19 n. l.).

Podle něj je na vině zemětřesení, které vytvořilo v sochách trhliny, jež se působením ranních slunečních paprsků začaly zvětšovat a rozpínat s tím, jak v nich vysychala noční vláha, a vydávat tak zvuk podobný citeře.

Většina tehdejších Řeků nicméně zpěv faraonových soch považuje za kouzelný, za zázrak. Dokonce kamenné kolosy pojmenují podle Memnona, bájného mytologického krále z Afriky, který padl jako hrdina v trojské válce.

První graffiti

Od soch se opět line podivný lomoz. Tentokrát však nejde o zpěv, ale o zvuk kladiva dopadajícího na hlavici dláta. V roce 130 n. l. totiž před slavnými sochami stane římský císař Hadrián (76–138).

„Vytesejte své nesmrtelné verše na nohy těch kamenných obrů,“ vyzve básnířku Julii Balbillu († po r. 130), která mu ráda vyjde vstříc. Podle některých historiků tak vzniká vůbec první graffiti v dějinách.

40 let nato navštíví místo císař Septimius Severus (145–211), kterého však dílo slavné básnířky doslova pobouří. „Taková neúcta k našim předkům! Ihned nechte sochy kompletně opravit,“ rozkáže stavitelům.

Po jejich zásahu se Memnonovy kolosy, které i dnes dosahují výšky přes 16 metrů, opět ponoří do věčného mlčení…

Foto: wikimedia.org, meisterdrucke.com