Část obránců Konstantinopole uprchne. Vytušili, že město co nevidět padne, a chtějí si zachránit život. Císař Konstantin XI. však byzantskou metropoli neopustí.
Vždyť jejími ulicemi kráčely dějiny. S hrstkou nejvěrnějších druhů bude s Turky v roce 1453 bojovat do posledního dechu!
Stěhování na východ
Řím ohrožují barbaři. Současně stále více jeho obyvatel konvertuje ke křesťanství, kvůli čemuž čelí šikaně ze strany svých pohanských sousedů. A konečně z Věčného města se nedá účinně řídit a kontrolovat rozvíjející se mezinárodní obchod.
Všechny tyto důvody přinutí císaře Konstantina I. Velikého (asi 272–337) k radikálnímu řešení. Metropoli své říše přesune daleko na východ.
Její hranice vytyčí v roce 324 na místě starobylé řecké osady Byzantion na březích Bosporu, průlivu mezi Černým a Marmarským mořem.
Výstavba honosného města pokračuje tak rychle, že již v květnu 330 je slavnostně vysvěceno a Konstantin mu dává jméno Nova Roma (Nový Řím), o pár let později bude přejmenováno na Konstantinopol.
„Postupem času se stalo politickým, ekonomickým a kulturním centrem východořímské říše (vznikla roku 395 rozdělením Římské říše na západní a východní, byzantskou, část – pozn. red.),“ dodává současná publicistka Milena M. Marešová.
Žádné úlevy
Konstantinopol vzkvétá. Období blahobytu však v 6. století, za vlády císaře Justiniána I. (kolem r. 482–565), utne epidemie moru. Smrtící nákazu do Byzance zavlečou nejspíš lodě přivážející obilí z Egypta.
Přímo v metropoli, již zákeřná nemoc plně zasáhne v roce 542, denně umírají tisíce lidí! Podle současných historiků Konstantinopol kvůli moru přichází až o polovinu svých obyvatel! S císařem to ale ani nehne, s poddanými nemá soucit.
Dál trvá na tom, aby platili vyměřené daně, a navíc odváděli i poplatky za své mrtvé sousedy!
Rázná odpověď fanoušků
Snad nejpopulárnější zábavou obyvatel starověké Konstantinopole jsou závody vozatajů. Na místním hipodromu je hltají dva fanouškovské tábory – Modří a Zelení –, mezi nimiž panuje obrovská rivalita. Jejich členové se v ulicích města často řežou hlava nehlava.
Při jedné z potyček v lednu 532 však umírá několik lidí a Justinián I. přikáže viníky chytit a popravit. Dva muži – jeden ze Zeleného a jeden z Modrého týmu – vojákům uniknou a jejich přátelé pro ně žádají milost.
Když jim císař nevyhoví, oba tábory se spojí a rozpoutají povstání Níká (Vítězství). V něm už nejde o sport, ale o politiku. Lidé, dlouhodobě nespokojení s Justiniánovou vládou, chtějí vidět na trůnu jiného vládce.
Konstantinopol ovládne násilí a vojáci mají co dělat, aby ochránili alespoň císařský palác. Panovníka nakonec zachrání vojevůdce Belisar (505–565), který rebelii zhruba po týdnu ukončí, když neváhá zmasakrovat tisíce vzbouřenců.
Hanebný zločin křižáků
Její hradby v 7. století neúspěšně dobývali Avaři a později si na nich opakovaně vylámali zuby Arabové či Rusové. Mohutné opevnění Konstantinopole dokážou zdolat až vojska čtvrté křížové výpravy, jejichž cílem byl původně Egypt.
V dubnu 1204 křižáci vpadnou do města, nemilosrdně ho vyplení a povraždí většinu místních obyvatel.
Papež odporný zločin odsoudí a byzantský kronikář Niketas Choniates (asi 1155–asi 1217) ho okomentuje tak, že „samotní barbaři by byli milosrdnější než tito muži ze Západu, kteří si říkali křesťané“!
Chlouba s obří kupolí
Touží po velkolepé křesťanské bazilice, které se žádná jiná nevyrovná.
„Bude hodná Boha i císaře!“ rozhodne Justinián I. a v roce 532, krátce po povstání Níká, povolá do Konstantinopole architekty Isidora z Milétu (442–537) a Anthemia z Trallu (asi 474–před r. 558), kteří navrhnou chrám Boží moudrosti (Hagia Sofia).
Největší svatostánek své doby se bude stavět necelých šest let a v prosinci 537 je vysvěcen. Může se pochlubit centrální kupolí o průměru 32 metrů, která ční do výšky téměř 56 metrů.
Obdivovaný chrám přežije několik zemětřesení a v roce 1453 po dobytí Konstantinopole Turky bude přebudován na mešitu.
Urputný boj s přesilou
Turci ovládli téměř celou Byzantskou říši. V polovině 15. století jim odolává již jen Mystras na Peloponéském poloostrově a Konstantinopol.
Sotva se sultán Mehmed II. (1432–1481) v roce 1451 chopí moci, zahájí přípravy k finálnímu útoku na byzantskou metropoli. Na jaře 1453 přitáhne k městu s armádou čítající až 80 000 mužů a začne je obléhat.
Poslední byzantský císař Konstantin XI. (1405–1453) v předstihu marně žádal křesťanskou Evropu o posily. Dočkal se pouze symbolické pomoci, a k obraně může využít jen zhruba 12 000 vojáků, kteří však kladou nepříteli tuhý odpor.
Byť mají Turci k dispozici obří děla i více lodí, bude jim trvat téměř dva měsíce, než dosáhnou svého cíle. 29. května 1453 Mehmed II. vjede do města a dozví se, že Konstantin XI. téhož dne padl v boji. Konstantinopol se stává metropolí Osmanské říše.
