Půvabný obličej vyniká alabastrovou pletí a lemuje ho hříva dlouhých a pečlivě česaných vlasů. Ve 2. polovině 19. století není v Evropě krásnější ženy, než je rakousko-uherská císařovna Sisi. Všechno ale má jeden háček. Svoje ústa nikdy nepromění v zářivý úsměv.
Svojí postavou a pletí je posedlá. Od svých 35 let nevystavuje obličej slunci. Zakrývá ho závojem nebo vějířem, protože se bojí slunečních paprsků, způsobujících stárnutí. Dodržuje diety, aby zůstala štíhlá jako proutek.
Místo jídla často jenom pije ovocné, zeleninové a masové šťávy. Krása Alžběty Bavorské (1837–1898), známé jako Sisi, ale má jednu vadu.
Šťastně rozesmátou od ucha k uchu ji nikdo neuvidí a nejenom proto, že se to protiví přísné habsburské etiketě. Ústy plnými bělostných zubů jako perličky se totiž císařovna pochlubit nemůže. Na vině jsou hned dvě její neřesti: Občasné kouření a také vášeň pro sladké bonbony.
Osobní dodání
„Chci kandované fialky,“ prohlásí císařovna. Pochopitelně si ale pro ně sama nepůjde.
Sluha okamžitě spěchá do Demelovy cukrárny nedaleko Hofburgu, kde její zaměstnanci pod přísným dohledem majitele, pana Christopha Demela (1808‒1883), připravují císařovniny oblíbené bonbony.
Postup jejich výroby spočívá v tom, že se opatrně natrhané, neporušené čerstvé fialkové květy pozvolna usuší a poté kandují. „Jako obvykle pro Její Výsost císařovnu,“ tlumočí sluha přání své paní.
Majitel cukrárny na nic nečeká a ozdobnou krabičku převázanou fialovou mašlí spěchá osobně doručit do paláce, kde ji s uctivou poklonou předává. Považuje to za osobní čest…
Čas na sorbet
Když si natěšená Sisi konečně vloží do úst zkamenělý kvítek obalený v cukrové krustě, ocitne se v jiném světě. Nejdříve se jí na jazyku rozprostře sladká chuť cukru, poté přichází velmi jemná, ale intenzivní vůně fialek. Každou vteřinou sílí. „Rozplývají se.
Je to nebeský pocit,“ nešetří chválou Sisi. Alžbětin mlsný jazýček si ovšem zamiluje i další pochoutku. Letní horko roku 1885 přestává být snesitelné. Sisi proto na procházce dává pokyn svému doprovodu.
Zastaví se v Demelově cukrárně na svůj oblíbený fialkový sorbet. Vyrábí se ze šťávy vylisované z květů fialek, která se smíchá s cukrem, trochou vody, a přidá se do ní šampaňské nebo likér.
Koblihy pro milenku
Demelovy pochoutky má v oblibě i Sisin manžel, císař František Josef I. (1830–1916). Jednoho podzimního dne roku 1886 přichází k Demelovým opět sloužící z císařského paláce.
Když chce majitel osobně chystat kandované květy, sluha ale zavrtí hlavou. Tentokrát má jiné přání:
„Jeho Výsost císař František Josef si přeje dvě koblihy.“ Poté, co v roce 1885 císaře zaujala vídeňská herečka Kateřina Schrattová (1853‒1940), nechává si panovník z cukrárny posílat oblíbenou cukrovinku svojí favoritky.
Společně si na koblihách pochutnávají ráno o půl sedmé, během císařovy druhé snídaně…
*** Nesmrtelná cukrárna ***
* Vídeňskou cukrárnu Demel roku 1786 zakládá Ludvík Dehne (†1799)…Jeho syn August Dehne (1796‒1875) ji v roce 1856 prodává svému pomocníkovi Christophu Demelovi, po kterém ji převezmou jeho synové Josef a Karel.
* V roce 1874 za svoje zásluhy získávají titul C. & K. dvorní cukrářství. Alžběta jim roku 1898, krátce před svou smrtí, udělí ocenění na vídeňské výstavě kuchařského umění.
* Dnes cukrárna sídlí v domě na Uhelném trhu číslo 14 poblíž Hofburgu. I když Demelově rodině od roku 1972 už nepatří, stále je zde možné koupit fialkové bonbony podle původní receptury. Recept na Sisin oblíbený sorbet byl ale pozměněn.
