Nevelkou osadu v jihozápadním cípu Grónska tvoří několik domků a červená budova s modlitebnou. Jde o nedávno vystavěnou misijní stanici. Píše se rok 1749 a její obyvatelé o ní často hovoří jako o Nové Moravě. Není se čemu divit.

U zrodu kolonie totiž stáli rodáci z Novojičínska. Jak se moravským misionářům dařilo mezi Inuity?

Dánská loď Caritas je v cíli své náročné plavby. 20. května 1733 přistává za silného deště u břehů Grónska. Z paluby na promrzlou zem vystupují tři muži, jejichž rodiště se nachází 4000 kilometrů daleko.

Jde o exulanty z Moravy, kteří na moři strávili dlouhé dva měsíce. Právě tak dlouho plula loď Caritas z Kodaně do Grónska. Trojice má od dánského krále Kristiána VI. (1699–1746) povolení založit na největším ostrově světa misii a šířit zde víru.

Rozhodně nepůjde o nic jednoduchého. Nakonec zde ale zanechají nesmazatelnou stopu. „Pro Gróňany jsou dodnes tím, čím Cyril a Metoděj pro Slovany,“ upozorňuje současný publicista Aleš Fuksa.

Chladné přivítání

Promrzlý Kristián David (1692–1751) a bratranci Matouš (1711–1787) a Kristián (1711–1739) Stachovi se rozhlížejí po přístavu (dnešní hlavní grónské město Nuuk).

Počasí bylo „odpovídající grónskému podnebí, chladné a hluboce ledové,“ uvádí etnograf Jaroslav Klempíř. Cestovatele sem přichází přivítat Paul Egede (1708–1789). Moravští exulanti totiž nejsou prvními evropskými misionáři v Grónsku.

Už od roku 1721 zde působí norský luteránský kněz Hans Egede (1686–1758) právě se svým synem Paulem. Rodáci z Novojičínska ale patří k evangelickým Moravským bratrům. Ti po bitvě na Bílé hoře navazovali na Jednotu bratrskou.

V roce 1722 se přesunuli do Saska, konkrétně do Ochranova (Herrnhut). Zde dali vzniknout Moravské církvi, jež se ihned vrhla na misijní činnost.

Terčem kamenování

Kázání přerušuje hlasité vytí. Čeští exulanti nemají v Grónsku od počátku na růžích ustláno. Prostinký drnový dům si staví na nehostinném místě na okraji přístavu. O vzniku kostela tehdy nemůže být ani řeč.

První bohoslužbu tak konají pod otevřeným nebem, což přiláká pozornost domorodců. Inuitům se počínání Kristiána Davida a bratranců Stachových nelíbí, což dávají jasně najevo okázalým vytím. Trojici dokonce zasypou i sprškou kamení.

Aby toho nebylo málo, nemají Moravští bratři záhy co jíst. S sebou si na ostrov přivezli ječmen, ten zde ovšem nejde pěstovat. A lovit moc neumí.

Symbol útlaku

V šíření křesťanství si o moc lépe ale nevede ani rodina Egedových. I kvůli jazykové bariéře se Hansovi dosud povedlo pokřtít jen několik málo lidí. S manželkou se proto pustili do vzdělávání inuitských dětí.

„Křesťanství utlačovalo původní inuitské myšlení a hodnoty.

Hans Egede se proto také stal symbolem útlaku… Získal si rovněž pověst člověka, který měl záchvaty vzteku, když se věci nevyvíjely podle plánu, a to jeho postavení mezi lidmi nepomohlo,“ vysvětluje oficiální turistický portál Grónska Visit Greenland.

Smrtící epidemie

Tvář inuitského chlapce je posetá neštovicemi. Jen pár měsíců po připlutí Moravských bratrů se po ostrově začne šířit epidemie této tehdy smrtelné nemoci. Za oběť jí padnou dvě třetiny domorodců.

Zatímco Hans Egede odjede do Kodaně, Kristián David a bratranci Stachovi se o nakažené obětavě starají. Sami přitom trpí hladem a kurdějemi. Vztahy s místními se ale zlepšují. V létě následujícího roku do Grónska dorazí další dva Moravští bratři.

V roce 1736 je následuje početnější skupina, která zahrnuje i tři ženy. Prvním Moravany pokřtěným Gróňanem se stane ovšem až 30. března 1739 jistý Qaajarnaq, který dostane nové jméno Samuel.

Tuleň boží

Místností se rozléhají slova modlitby Otčenáš. Pronáší je Matouš Stach. Pro Inuity je ovšem trochu přizpůsobí. Vzhledem k tomu, že Gróňané neznají chléb, říká: „Dej nám dnes našeho tuleně.“ Zvíře na ostrově nahradí i beránka božího.

Ani o existenci ovcí totiž nemají domorodci potuchy, a proto bratři začnou raději hovořit o „tulením mláděti“. Misijní stanice, jíž se říká Nová Morava nebo Neu-Herrnhut, tedy Nový Ochranov, se přitom utěšeně rozrůstá.

V letech 1747–1749 v ní přibývají nová stavení a červený sborový dům s modlitebnou. Kristián David, přezdívaný „moravský Mojžíš“, ho vysvětí v přítomnosti 300 místních obyvatel.

10 000 pokřtěných

Počty pokřtěných Gróňanů stoupají. V roce 1782 se zde už Moravané mohou pochlubit třemi misijními stanicemi, v nichž působí 1222 členů. Na konci následujícího století je to šest hlavních stanic s devíti školami a 28 odlehlých stanic s 24 školami.

Jejich církev se v té době ovšem začne potýkat s vážnými finančními problémy. Ty nakonec vyústí v odchod misionářů z ostrova. Poslední Moravští bratři opouštějí zemi 11. září 1900, po 167 letech v Grónsku.

Během svého zdejšího působení pokřtili téměř 10 000 Inuitů. Navíc se zasloužili o vznik a rozvoj jednotného grónského spisovného jazyka.