Ne, krucifixy ze stěn nemocničních pokojů nesundá. Za žádnou cenu. Zdravotní sestra Marie Restituta se rázem ocitá ve středu pozornosti nacistických okupantů Rakouska. Čekají jen na nějaký přešlap brněnské rodačky…

Pochází ze sedmi dětí. Narodila se v roce 1894 jako Helena Kafková do rodiny obuvníka z Husovic, dnešního brněnského předměstí. Sotva jí jsou dva roky, stěhuje se ovšem celá početná rodina do Vídně. Za lepším živobytím?

Dospívající Helena si tu později vyzkouší typická zaměstnání pro nemajetné přistěhovalce – chvíli prodává v trafice, občas pracuje jako služka v lepších rodinách.

Nakonec nastoupí jako ošetřovatelka v nemocnici ve Vídni-Lainzi, kde působí Kongregace sester III. řádu sv. Františka.

V roce 1914 se Helena rozhodne vstoupit do jejich řad a o rok později přijímá řeholní jméno Marie Restituta, po vzoru mučednice z dob raného křesťanství. O tom, že ji potká podobný osud, v té chvíli ještě nemá ani tušení…

Má ráda pivo

V profesi zdravotní sestry jako by se našla. Od roku 1919 se jejím domovem stává nemocnice v Mödlingu, necelých 20 kilometrů od Vídně. Marie Restituta je obětavá, empatická, ale dokáže být také nesmlouvavá.

„Neměla pochopení pro lidi přecitlivělé a hypochondry,“ vzpomínají na ni její současníci. Často pracuje přímo na operačním sále. Získává si respekt pacientů i kolegů. Všichni obdivují její zbožnost, na druhou stranu není žádným suchopárným asketou. Po náročném pracovním dni si ráda zajde do hospody na guláš a na pivo.

Chabé důkazy

Životem Marie Restituty těžce otřese anšlus Rakouska v roce 1938. Pozornosti okupantů neujde ani nemocnice v Mödlingu. Když trvají na tom, že ze zdí zdejších pokojů musejí být odstraněny krucifixy, Marie Restituta se postaví na odpor.

Tentokrát jí to ještě projde. V roce 1942 už tolik štěstí mít nebude.

Gestapo si pro ni v únoru přijde přímo na operační sál poté, co ji udal jeden z lékařů, příslušník SS. V jejím odpadkovém koši totiž nalezl na průklepovém papíře text posměšné básně, která ukazovala na okupanty Rakouska.

„Šíření protinacistických materiálů“ – tak zní obvinění proti Marii Restitutě. I když se jí nic nepodaří prokázat, je 29. října 1942 odsouzena k trestu smrti. Cesta ke gilotině ale ještě bude dlouhá. V cele smrti řeholnice stráví dalších pět měsíců.

V cele smrti

Během nich je oporou ostatním vězeňkyním. Dělí se s nimi o jídlo, rozdává jim rady, utěšuje je v jejich utrpení.

Zatímco významní představitelé katolické církve za ni orodují, její osud zpečetí sám Martin Bormann (1900–1945), osobní tajemník Adolfa Hitlera (1889–1945). „Její poprava je žádoucí především z odstrašujících důvodů,“ rozhodne.

30. března 1943 je Marie Restituta přesně v 18.21 hodin sťata gilotinou. „Svým příkladným chováním v cele smrti přivedla několik spoluvězeňkyň do katolické církve,“ napíše vězeňský duchovní po její popravě do úmrtní knihy.

Katolická církev i proto františkánskou řeholnici a zdravotní sestru s moravskými kořeny považuje dodnes za mučednici. V roce 1998 byla Marie Restituta dokonce blahořečena.

Foto: Biskupstvi.cz, meetingbrno.cz, Wikimedia.org