Ke stanu francouzského válečníka Raimonda z Toulouse přistoupí spoře oděný venkovan. „Měl jsem vidění,“ opakuje stále dokola a dožaduje se setkání s papežským vyslancem, který je prý také uvnitř. „Zjevil se mi samotný svatý Ondřej!“ naléhá. 

Přes 100 000 osob vyslyší žádost papeže Urbana II. (1042–1099) a v roce 1096 se vydá na první křížovou výpravu do Svaté země. Je mezi nimi také francouzský mnich Petr Bartoloměj (asi 1075–1099).

Jeho život se navždy změní v prosinci 1097 během obléhání města Antiochie, které leželo na samém jihu dnešního Turecka. Tenkrát poprvé má prý mnich vidění, v němž ho apoštol Ondřej navádí k objevení nesmírně cenné relikvie.

Údajně mu sdělil, kde se nachází kopí, kterým měl být na kříži probodnut sám Ježíš Kristus!

Poklad pod kostelem

I když je negramotný a nemá nejlepší pověst, je jeho naléhavé žádosti o slyšení u papežského vyslance Adhémara z Monteil (†1098) vyhověno. „Nebudete litovat,“ dušuje se Petr Bartoloměj.

Nedůvěřivému biskupovi pak svěří, že cenná relikvie je ukrytá pod kostelem sv. Petra v Antiochii. Sám svatý Ondřej ho prý vyzval k tomu, aby pod kostelem kopal! „Adhémara to nijak neohromí.

Shledá totiž Petra Bartoloměje osobou špatné pověsti, které nelze věřit,“ píše britský historik Steven Runciman (1903–2000) a dodává, že „naproti tomu Raimond, jehož víra je mnohem prostší a vášnivější, se nechá ke kopání přesvědčit“.

Podezřelý nález

Hledání společně s hrabětem Raimondem z Toulouse (asi 1041–1105) však dlouho nepřináší kýžený úspěch. „To se změnilo až ve chvíli, kdy do vykopané jámy v chrámové podlaze skočil sám Petr Bartoloměj.

Relikvii se mu podařilo najít hned na první pokus,“ píše britský historik Richard Cavendish (1910–2006). V pochybovačích tím vzrůstá podezření, že je nálezce zbraně vypočítavý podvodník, který si chce falešnými viděními zajistit slávu.

Většina křižáků je však z objevu nadšená a vnímá ho jako boží znamení. Na křesťanské vojsko právě v té době zle dotírají oddíly muslimského vojevůdce Kerbogy (†1102). Přítomnost posvátného předmětu pozvedne morálku křesťanů natolik, že útočníky rychle zaženou.

Petr Bartoloměj prožívá okamžiky slávy, zároveň ale začíná být některým křižáckým šlechticům nepohodlný. Informuje je totiž o dalších vidinách a nutí je k nepřipravenému pochodu na Jeruzalém…

Zkouška ohněm

Sám Bartoloměj svým vizím věří. Vyjde totiž vstříc přání těch, co pochybují, a požádá o tzv. boží soud. „Dvě vyrovnané hranice dřeva tvořily stěny, mezi nimiž vedl jen úzký průchod.

Jeden z biskupů pronesl modlitby a dřevo bylo zapáleno,“ líčí začátek této drastické zkoušky britský spisovatel Antony Bridge (1914–2007). Petr Bartoloměj ji podstoupí v dubnu roku 1099. Pomalu tehdy vstoupí se svým Svatým kopím do uličky mezi plameny.

Pravděpodobně utrpí strašlivé popáleniny. Jeho příznivci přesto tvrdí, že zkouška proběhla úspěšně. V ohni se prý zjevil Ježíš a mnicha zachránil. Ke zraněním podle nich došlo až později, když se na něj vrhl uchvácený dav a nechtěně jej srazil zpět do plamenů. Nicméně dva týdny nato mnich v hrozných bolestech umírá.