K medicíně má dlouho vlažný vztah. Stačí mu, že ho slušně živí. Teprve když zkrachuje jeho politická „kariéra“, začíná se Parkinson více věnovat vědeckému bádání v několika lékařských oborech. Proslaví se hlavně popisem choroby, která se bohužel ani dnes nedá vyléčit.

Má spoustu zájmů. Zajímá ho chemie, botanika, geologie či paleontologie. Nic z toho ale mladičký James Parkinson (1755–1824) nevystuduje. Na přání svého otce, který provozuje v Londýně prosperující ordinaci, zamíří na lékařskou školu.

Tu však nedokončí. „Ve věku 29 byl londýnským City of London Corporation, tedy cechem, zapsán do registru »surgeons«, v tehdejší terminologii praktiků (chirurgů – pozn. Red.),“ uvádí současná lékařka Kateřina Menšíková.

Po otcově smrti v roce 1784 převezme jeho praxi a rychle získává skvělé renomé. Slušně vydělává, má milující manželku, a přesto není šťastný.

V ordinaci se nudí, tráví v ní jen zhruba tři dny v týdnu. Raději se prochází po Londýně, pročítá paleontologické spisy, a hlavně se plete do politiky…

Bojuje perem

Parkinson otevřeně podporuje ideje Francouzské revoluce a naopak ostře kritizuje vládu britského premiéra Williama Pitta mladšího (1759–1806).

Ve svých článcích volá po všeobecném volebním právu a sociálních i daňových reformách, které mají ulehčit život nižším vrstvám obyvatel.

Jeho kritice neunikne ani britský král Jiří III. (1738–1820), proti němuž vydává nespočet sžíravých pamfletů. Jen u toho ale nezůstane.

Parkinson se přidá k radikální organizaci London Corresponding Society (LCS), která v roce 1794 údajně připravuje atentát na britského panovníka!

Důležité svědectví

Jejich plán je odvážný, možná až bláznivý. Krále Jiřího chtějí zabít otrávenou šipkou, vystřelenou z primitivní vzduchovky! Jenže než se stihnou spiklenci ke svému činu rozhoupat, odhalí je policie.

Několik radikálů skončí ve vězení a čelí obvinění z velezrady. Sám Parkinson žaláři unikne, ovšem o chystaném komplotu má vypovídat před tajným vyšetřovacím výborem Dolní sněmovny, jemuž předsedá premiér Pitt.

Moc se mu nechce, vymlouvá se a souhlasí až „po protokolárním ujištění, že on sám nijak trestán za případnou účast v tomto spiknutí nebude“, vypráví Menšíková.

Nakonec právě jeho svědecká výpověď z května 1795 velkou měrou přispěje k tomu, že jsou všichni spiklenci po několika měsících propuštěni na svobodu.

Splatí dluh

Už žádná politika! Snad právě kvůli událostem spojeným se „vzduchovkovou aférou“ se Parkinson stáhne z veřejného života. Propříště se soustředí na vědu.

S přáteli objevuje geologicky zajímavá místa a naleziště fosilií v okolí Londýna a svoje poznatky shrne v trojsvazkovém paleontologickém atlasu. Na milost bere i medicínu, kterou doposud vnímal jen jako prostředek obživy.

Zabývá se dnou, sociální pediatrií či duševním zdravím. Nakonec zabrousí i do světa neurologie.

V roce 1817 publikuje svoji nejznámější knihu Esej o třaslavé obrně, v níž vůbec poprvé podrobně popíše zákeřnou chorobu, kterou francouzský neurolog Jean-Martin Charcot (1825–1893) později na jeho počest nazve Parkinsonovou nemocí.

*** O třesu psal i da Vinci ***

* O chorobě podobné Parkinsonově nemoci se zmiňují již starověké prameny…Leonardo da Vinci (1452–1519) pak ve svých pracích píše o pacientech s poruchou pohybu a třes, jeden z hlavních příznaků tohoto onemocnění, se objevuje i v díle Williama Shakespeara (asi 1564–1616).

* James Parkinson ho popíše vskutku velmi podrobně a jeho Esej o třaslavé obrně by z velké části obstála i dnes…Oceňovaná je zejména část věnovaná pacientovi s typickými symptomy této choroby, které se u něj rozvíjejí postupně po dobu 12 let.