Z Itálie nepřicházejí dobré zprávy. Jan Lucemburský by se nejraději rychle připojil k tažení svého otce, ale nemůže. Jeho choť Eliška Přemyslovna je krátce před porodem jejich prvního společného potomka. „Snad to bude syn,“ říká si v duchu mladý český král.
Ne. 8. července 1313 přichází na svět dcera, která dostává jméno Markéta (†1341) po své císařské babičce. Krátce poté už Jan míří na Apeninský poloostrov na pomoc otci. V Německu ho však zastihne zpráva o smrti Jindřicha VII. Lucemburského (1278/1279–1313).
Znesváření rodiče
O Markétině dětství se toho příliš neví, podle všeho ji však pojí vřelé citové pouto s matkou Eliškou (1292–1330). Otce příliš často nevídá, s postupující politickou krizí v království Jan Lucemburský (1296–1346) čím dál častěji vyklízí pozice.
Během svých návratů do Čech pak naslouchá nehodným rádcům, kteří se podle kronikáře Petra Žitavského (1260/1275–1339), autora Zbraslavské kroniky, snaží narušit jeho vztah s Přemyslovnou.
Pravdou však nejspíš bude, že svůj díl viny na krachujícím manželství nese i tvrdohlavá Eliška, která se snaží být tou dominantní v páru. V roce 1319 se dokonce uchýlí před intrikami dvora i s dětmi na hrad Loket.
„Chystá proti vám spiknutí, chce na trůn dosadit syna Václava,“ našeptávají snad královnini odpůrci tehdy Janovi. Rozzuřený panovník vytáhne k hradu s vojskem. Ženu vykazuje na Mělník i s dětmi. Syna Václava (pozdějšího Karla IV.;
1316–1378) jí ale vzápětí odebere. Ke krátkému sblížení manželů dojde v roce 1321, jenže brzy je opět oheň na střeše. Elišce se podle všeho nezamlouvají velkolepé sňatkové plány jejího chotě, které má mimo jiné i s teprve osmiletou Markétou.
Šťastná volba
Své nejstarší dceři Jan našel ženicha v Bavorsku. Podle dohod, uzavřených v Praze roku 1322, se jejím chotěm stane dolnobavorský vévoda Jindřich (1305–1339).
Po smrti jeho otce na mladíka dohlíží římský král Ludvík Bavor (1282/1287–1347), a tak Lucemburk vede jednání o budoucí svatbě právě s ním. Tuší snad již tehdy, že tomuto muži nemůže věřit ani nos mezi očima?
Pokud ne, o pár let později to pozná, stejně jako Markéta. K její svatbě dojde roku 1328 ve Straubingu a navzdory tomu, že její sňatek byl čistě v dynastickém zájmu, manželství bude podle všeho šťastné.
Rok po svatbě se páru narodí jediný syn Jan (1329–1340), pojmenovaný po dědečkovi. Lucemburk může být spokojený, zeť mu vychází v mnohém vstříc. Věnuje mu některá ze svých panství, aby mu usnadnil cestu do Tyrol a dál do Itálie, kde má český král své zájmy.
Nečekaná smrt
Může si oči vyplakat. Vévoda Jindřich umírá v roce 1339 na lepru, z Markéty je rázem vdova. Ani jí, ani její rodině se nepodaří zvrátit běh dalších událostí.
Prohnaný Bavor Jindřicha ještě před smrtí přiměl, aby svého syna Jana oženil s Ludvíkovou dcerou Annou (1326–1361). Dědic dolnobavorského vévodství se dostává pod Bavorovu kontrolu.
Když o rok později náhle umírá, Ludvík už na nic nečeká a Bavorsko sjednotí pod svou vládou. Nebohou Markétu připraví o její vdovské statky. Zlomená žena se musí vrátit do Prahy. Ještě jí ale svitne naděje na zajímavější budoucnost.
Má se stát novou chotí čerstvě ovdovělého polského krále Kazimíra III. (1310–1370). Těsně před svatbou však nečekaně umírá. Jana Lucemburského smrt jeho prvorozené dcery nejspíš zasáhne.
Uvádí se, že právě Markétin skon byl jedním z impulsů, aby panovník na území dnešního Smíchova založil první kartuziánský klášter u nás.
