Maďarský vodní pólista Ervin Zádor ucítí po útoku sovětského hráče na tváři chuť krve. Vzápětí opouští bazén. Jak symbolické! Před necelým měsícem skončila pro Maďary ještě krvavější lázeň. Sověti zničili jejich sen o svobodě hlavněmi tanků T-34.
V australském Melbourne na počátku listopadu 1956 vrcholí přípravy na letní olympijské hry, naplánované v tomto netradičním termínu.
Zatímco finišují práce na olympijské vesnici, ve Visegrádských horách asi 40 kilometrů severně od Budapešti na klání pilně trénují maďarští vodní pólisté. Hry pro ně mají velký význam.
Chystají se obhajovat zlato z Helsinek 1952. Přesto jim neujde, že se něco děje. „V Budapešti se střílí,“ informují se navzájem.
Než ale stihnou zjistit, že do jejich země 4. listopadu 1956 vtrhli Sověti, aby s tanky a stíhačkami skoncovali s maďarským pokusem vymanit se z komunistického bloku (maďarské povstání probíhalo ve dnech 23. října – 11. listopadu 1956), odcestují do dějiště her.
Co se stalo, se dozvídají cestou. Jejich rozhořčení vrcholí.
Podpora emigrantů
Hry startují 22. listopadu 1956 a maďarští vodní pólisté mají mimořádně dobře našlápnuto. Ve své základní skupině s přehledem zdolají týmy Velké Británie nebo USA a postupují.
Ve finálové skupině si stejně hladce poradí s Itálií a Německem, zajistí si tak první příčku a jednobodový náskok před Jugoslávií a dvoubodový před SSSR. Je jasné, že se utkají s týmem SSSR v boji o medaili. Atmosféra houstne.
Na zápas, naplánovaný na 6. prosince 1956, přijde 5500 diváků. Nechybí několik set maďarských emigrantů, kteří hned na úvod vytáhnou vlajky a svůj tým povzbuzují mohutným pokřikem:
„Pojďme Maďaři!“ Při nástupu sovětského týmu se otočí zády a tleskáním se snaží přehlušit sovětskou hymnu. Zdá se, že o dramatické situace nebude nouze…
Plivají po hráčích
Maďaři začnou zostra, když hned na úvod skóruje jejich kapitán Dezső Gyarmati (1927‒2013). Sověti se snaží klást odpor. Maďaři ale mají navrch, což potvrzuje i skóre 4:0 v jejich prospěch.
Minutu před koncem zápasu sovětský hráč Valentin Prokopov (*1929) už neudrží nervy na uzdě.
Ervina Zádora (1935‒2012), úspěšného střelce dvou maďarských branek, praští do oka. Zádor krvácí a musí hned opustit dějiště zápasu, který je poté předčasně ukončen kontumačním vítězstvím Maďarů. Událost rozzuří řadu diváků.
Sbíhají se k bazénu. Nešetří nadávkami na adresu sovětských hráčů, plivají po nich, a dokonce hrozí pěstmi. Pořadatelé volají policii, která musí utvořit mezi bazénem a šatnami kordon, jinak by Sověti nejspíš neodešli bez úhony.
Boj o zlato
Zádorovi mezitím na ošetřovně sešijí 13 stehy tržnou ránu pod okem. Snímky jeho zranění publikují noviny po celém světě. „Myslel jsem pouze na to, jestli budu moci hrát v příštím zápase,“ popisuje své pocity.
Oko mu ale oteče a k poslednímu zápasu s Jugoslávií tak nenastoupí. Tým i přesto porazí soupeře 2:1. Zádor po olympijských hrách emigruje a jeho příkladu následuje i velká část ostatních maďarských sportovců.
*** Bojkotované Melbourne ***
* Mezinárodní dění se promítá do melbournských her i v jiných případech. Některé země se rozhodnou z politických důvodů své sportovce do klání ani nevyslat.
* Nesouhlas se sovětskou agresí vůči Maďarsku tak vyjádří Nizozemsko, Švýcarsko a Španělsko.
* Egypt, Irák a Libanon neúčastí zase protestují proti invazi Britů, Francouzů a Izraelců do Egypta. Čína, vedená Mao Ce-tungem (1893‒1976), bojkotem her vyjadřuje pobouření z účasti Tchaj-wanu.
