„Ten člověk se mi líbí,“ říká si Ludvík XV. Bude to asi trochu dobrodruh a jeho původ je nejasný, ale právě takový muž by mu mohl pomoci při získávání nových území. Hrabě Móric Beňovský odchází z audience spokojený. Zapůsobit na důležité lidi umí.
Odvaha, trocha drzosti a notná dávka štěstí mu nechybí. Z rodného Vrbového na západním Slovensku se Móric Beňovský (1746–1786), syn z uherské šlechtické rodiny, pustil do světa.
Vzhledem k tomu, že podporoval polské povstalce proti ruské intervenci, skončil ve vězení na daleké Kamčatce. Podařilo se mu však odtamtud uprchnout, ukrást loď a s ní se mu povedlo jako prvnímu Evropanovi uskutečnit plavbu severním Pacifikem.
Po mnoha peripetiích skončila v roce 1772 v bretaňském přístavu Lorient. Móric se při ní nadchl pro objevování dalekých, neprobádaných končin. K tomu však potřebuje peníze. Obchází francouzské salony i ministry, snaží se najít sponzora pro své plány.
Lživé zprávy
„Nevím, jak moc si vymýšlí, ale jeho plán zní slibně,“ pomyslí si Pierre Étienne de Boynes (1718–1783), francouzský ministr námořnictva. I jemu Beňovský předestřel svůj záměr uspořádat výpravu na ostrov Madagaskar a založit tam francouzskou kolonii.
Získá si ministrovu důvěru, a může se vydat na cestu. V čele asi 200 dobrovolníků se vyloďuje v listopadu 1773 na severovýchodě tohoto ostrova v Indickém oceánu. „Navazuji spojenectví s místními náčelníky,“ píše do Francie.
Po čase oznamuje, že se mu podařilo sjednotit kmeny a náčelníci ho prohlásili za ampansacabé, tedy nejvyššího krále. Dokonce má i svou vlajku a ostrovany naučil psát latinkou.
Z jeho hlášení vypadá vše nadějně, zprávy francouzských obchodníků z ostrova mluví ovšem o něčem úplně jiném. Většina Beňovského dobrovolníků zemřela na různé nemoci či v bojích s domorodci.
V září 1776 vysílá nový ministr námořnictva a kolonií Antoine de Sartine (1729–1821) na ostrov vyšetřovací komisi, která odhalí, že nemocnice, obchodní stanice a silnice, jimiž se Beňovský chlubil, prakticky neexistují.
Podrazí Francouze
Nevrací se s ostudou, ale se slávou. Beňovský se usazuje v Paříži, kam za ním přijíždí manželka i s dětmi. Touží uspořádat novou, ještě větší výpravu na Madagaskar.
Ve Francii se už ale nikdo nemá k tomu, aby jeho projekt financoval, a tak ho začne nabízet jinde. Zkouší to ve Vídni, v Americe i Británii, všude zůstane jen u příslibů. Nakonec si získá při návštěvě Ameriky dva baltimorské obchodníky.
„Když mě finančně podpoříte, budu vám za to pravidelně odtamtud dodávat otroky,“ slibuje jim. V říjnu 1784 vyplouvá s lodí Intrepid ke „svému“ ostrovu.
O jeho záměrech se dozvědí Francouzi a vnímají je jako ohrožení svých zdejších obchodních zájmů. François de Souillac (1732–1803), francouzský guvernér ostrova Mauricius, vysílá na Madagaskar malou vojenskou jednotku.
23. května 1786 vojáci zaskočí Beňovského, jenž po statečném boji umírá v osadě Mauritania, kterou pokřtil po sobě. Nebyl však jediným samozvaným ostrovním králem…
Slibuje tlumočení
Na Islandu zavlála neznámá vlajka. Modrá se třemi sušenými treskami. „Zase nějaké novoty,“ říkají si Islanďané. I k nim doléhají v roce 1809 napoleonské války.
Island patří už pár staletí Dánsku, jehož flotila je potenciálním spojencem dobyvačného Korsičana, proto na ni zaútočí Britové. Na jedné z dánských lodí zvané Admiral Juel slouží mladý dobrodruh Jorgen Jorgenson (1780–1841).
Na moře odešel tento syn královského hodináře z Dánska jako 15letý, navštívil jižní Afriku i Austrálii, byl u zakládání prvních osad v Tasmánii. S Admiralem Juelem momentálně napadá jako korzár anglické obchodní lodě, až ho Britové chytí.
Poradí si po svém. „Poplujeme na Island, uzavřete tam výhodný obchod,“ přesvědčuje jednoho britského obchodníka. Životní podmínky Islanďanů jsou katastrofální.
Ostrov se ještě nevzpamatoval z jedné z největších sopečných katastrof, výbuchu sopky Laki v roce 1783, navíc dánský obchodní monopol způsobuje, že Islanďané trpí nedostatkem potravin. Jorgenson se nabízí jako tlumočník, situace se ale poněkud zvrtne.
Vládce psích dnů
Využije momentu překvapení. 26. června 1809, jen co dorazí na lodi Clarence k islandským břehům a guvernér, dosazený Dány, jim nepovolí vyložit zboží, s několika členy posádky ho zatkne.
Jorgenson vyhlašuje nezávislost Islandu, označuje se „protektorem“ a chystá se obnovit Althing, tradiční místní sněm. Slibuje rozsáhlé reformy i volný obchod. Sní o tom, že tu založí novou republiku po americkém vzoru.
Jeho sen však netrvá ani dva měsíce, pak připlouvá britská válečná loď Talbot. „Zatýkáme vás za útěk ze zajetí,“ vyslechne si verdikt. Jorgensona odvezou do anglického vězení, nabízí Britům své služby jako špion a posléze žije v Tasmánii.
Pro Islanďany však zůstává „králem psích dnů“. Vládl jim totiž v období vrcholného léta, nazývaném psí dny podle postavení Siria, nejjasnější hvězdy v souhvězdí Velkého psa.
Smrt ani ne dvouletého prince Alfréda Britského v roce 1782, devátého a nejmladšího syna Jiřího III. (1738–1820), královskou rodinu zasáhla. O půl roku později zemřel na neštovice i jeho bratr. Král se z toho pomátl a se syny vedl imaginární rozhovory.
Francouzský malíř Jacques-Louis David (1748–1825) se v roce 1774 vydává do Itálie a po návratu se proslaví obrazy s antickými náměty. Pak se dá do služeb revoluce a stane se i dvorním malířem Napoleona. Po jeho pádu skončí ve vyhnanství v Bruselu.
„Žena pohlavím a muž duchem,“ vysekl Fridrich II. Pruský posmrtně poklonu Karolíně Falcko-Zweibrückenské (1721–1774). Lankraběnka patřila k nejučenějším ženám své doby, zajímala se o hudbu a literaturu, podporovala spisovatele i filozofy.
Klement XIV. (1705–1774) byl zvolen papežem z větší části proto, že se od něj očekávalo zrušení jezuitského řádu. 21. července 1773 pak skutečně podepsal dokument, jímž se tento řád ruší navždy a neodvolatelně.
V roce 1774 vydává Johann Wolfgang von Goethe svůj román Utrpení mladého Werthera. Někteří romantičtí mladí muži páchají po vzoru hrdiny sebevraždy, proto německý autor do druhého vydání doplní jako motto výstrahu: „Buď muž a nenásleduj mě!“
5. srpna 1775 vplul španělský námořník Juan Manuel de Ayala s lodí San Carlos jako první Evropan do Sanfranciského zálivu a 11. srpna v něm zakotvil u opuštěného ostrova obývaného hejny mořských ptáků. Dostal podle nich jméno Alcatraz.
V říjnu 1780 udeřil v Karibiku Velký hurikán, při kterém zahynulo asi 22 000 lidí, nejvíc v historii, ostrov Barbados byl zcela zpustošený. Tisíce lidí přišly o život i na moři, v době americké války za nezávislost se tu soustředila britská a francouzská loďstva.
V Petrohradu byla v roce 1782 odhalena na Senátním náměstí jezdecká socha Petra Velikého. Objednala ji Kateřina Veliká a francouzský sochař Étienne Maurice Falconet na ní pracoval od roku 1766. Název Měděný jezdec je podle Puškinovy poemy.