Jan Lucemburský skřípe zuby. Nezbývá mu ale než podepsat. V dubnu 1318 přistupuje v Domažlicích na kompromisní řešení svého sporu s českou šlechtou. Z jednání řady pánů je rozladěný. Napříště se proto obklopí kroužkem šlechticů, kterým může bezmezně důvěřovat. Nebude mezi nimi chybět Těma starší z Koldic.

Těma starší z Koldic (1303–1340) pochází se starobylého šlechtického rodu, usazeného v oblasti Míšeňska už od poloviny 12. století. Zde jeho rodině patří hrad Koldice (německy Colditz).

Těma je však druhorozeným synem svého otce, a tak na dědictví v podobě panství může zapomenout. Snazší pro něj bude vybudovat si kariéru ve dvorských službách.

Nejprve nastupuje u slezského knížete Boleslava Lehnického (1291–1352), který je švagrem Jana Lucemburského (1296–1346). S českým králem se tak Těma setkává už někdy na sklonku druhého desetiletí 14. století.

Panovníka zaujme svou bystrostí, Janovi se hodí jeho němčina i znalosti poměrů v Míšeňsku a okolí. V roce 1319 díky tomu Těma (zřejmě jde o zdrobnělinu jména Dětmar) figuruje u dohody o smíru mezi Lucemburkem a Jindřichem Javorským (†1346). Českému králi to přináší zisk Budyšínska.

Dostane doly

Osvědčil se, a tak Jan Lucemburský svěřuje Těmovi staršímu z Koldic další důležité úkoly. Šlechtic pendluje v jeho službách po Evropě, tu míří ke královu strýci Balduinovi (asi 1285–1354) do Trevíru, jindy rovnou k papeži do jihofrancouzského Avignonu.

V letech 1328–1329 doprovází Jana na jeho křížové výpravě proti pohanské Litvě. Panovník ví, že se na Těmu může spolehnout – ostatně jeho služby si pojišťuje dary v podobě lén. V roce 1330 mu přenechává Krupku na Teplicku s cínovými doly v Trmicích.

Těma zase svého vládce nikdy nezradí, protože jeho společenský vzestup je úzce spjatý s panovníkovou přízní. Navíc se mezi oběma muži rozvine ještě vztah věřitele a dlužníka.

Král Jan má ustavičně hluboko do kapsy, kdežto Těma – zřejmě díky výnosům ze získaných dolů – mu může kdykoli půjčit větší obnos v hotovosti (hornictvím se jeho rod nejspíš zabýval už na panství v Koldicích, kde mu zřejmě patřila i mincovna).

Zaujme dědice trůnu

Kralevic Karel (budoucí Karel IV.; 1316–1378) si zvědavě prohlíží české šlechtice, kteří před něj předstupují.

Setkávají se v Meranu, kde navštěvují Jindřicha Korutanského (1273/1280–1335) a vyjednávají o plnění podmínek, vyplývajících ze svatební smlouvy Karlova mladšího bratra Jana Jindřicha (1322–1375) a vévodovy dcery. Pak společně zamíří do Čech.

V Karlově doprovodu již tehdy nechybí Těma starší z Koldic. Fakt, že ho Jan Lucemburský ustavuje jako jednoho z rádců svého syna, svědčí o panovníkově bezmezné důvěře. Těma si ale svými schopnostmi – a nejspíš i penězi – získává také dědice trůnu.

Osud mu ovšem nevyměřil dlouhý život. Ve chvíli, kdy umírá, už ale ve dvorských službách slušně umetl cestičku svému synovi Těmovi mladšímu z Koldic (1338–1383).

Nástup nové krve

Lucemburkové na pány z Koldic nezapomenou – možná kvůli půjčkám ani nemohou –, a tak když Těma mladší dospěje, rychle se pro něj nachází místo u dvora Karla IV. Schopnosti nejspíš zdědil po otci, proto zakrátko patří do blízkého okruhu panovníkových rádců.

Jeho význam dokládá skutečnost, že se jeho jméno objevuje na řadě důležitých listin vydávaných císařem, ale figuruje také v korespondenci zahraničních vyslanců, kteří přijíždějí do Prahy, nebo v listech papežské kurie.

Ve dvorské hierarchii patří Těmovi mladšímu z Koldic post, který by bylo možné přirovnat dnešní terminologií k ministru financí. Zodpovídá za výběr cel, dohlíží na vyplácení všech dávek a platů.

Ve jménu císaře cestuje třeba do Švábska, aby tam zjednal nápravu v nedostatečném odvádění povinných poplatků. Sám byl už v roce 1353 ustaven fojtem, královským zástupcem, v Horní Lužici, z čehož jemu samotnému plynou slušné zisky.

Úřad místo splátky

Těma mladší z Koldic se účastní obou korunovačních cest Karla IV. do Říma v letech 1355 a 1368. Minimálně při té první svého vladaře štědře založí.

Podle všeho dál úspěšně hromadí jmění, takže pro něj není problém vyplatit panovníkovi větší obnos, aniž by se na tom oba muži domluvili nějak v předstihu.

Další velká půjčka následuje v roce 1364 a Karel IV. se zavazuje, že mu ji splatí z příjmů koruny, získaných ze Zhořelce a Budyšína. Pravděpodobně svého věrného rádce odškodňuje i prestižními úřady.

Od roku 1369 až do své smrti Těma zastává post hejtmana ve slezské Vratislavi, která má pro Lucemburka důležitý strategický význam. S nahromaděným majetkem se mu podaří vykoupit z rukou příbuzných, kteří zůstali v Míšeňsku, rodový hrad Koldice.

V roce 1375 na něm může velkolepě hostit císařskou návštěvu. Patří mu ale i další sídla. Na Starém Městě pražském jde o Králův dvůr u sv. Benedikta, který si po Těmově smrti v roce 1383 přivlastní Karlův nástupce Václav IV. (1361–1419).

Nejspíše se jedná vskutku o luxusní rezidenci, protože mladý panovník se do ní může okamžitě nastěhovat. Těma mladší z Koldic na sklonku života oddaně radí i jemu.

Dokonce je za panování Václava IV. jmenován do funkce královského hejtmana, v níž spravuje zemi v době panovníkovy nepřítomnosti.