„Budou nutná protižidovská opatření,“ shodují se představitelé nového Slovenského státu, kteří hodlají vyjít vstříc požadavkům nacistické třetí říše. Židovské obyvatelstvo své vlasti tak prostě hodí přes palubu… A ještě za to zaplatí. 

Rozhodně nelze tvrdit, že by antisemitismus do slovenské krajiny zaváli nacisté. Ke zrovnoprávnění Židů s jinými náboženstvími tady ostatně došlo až ke konci 19. století.

Hlinkova slovenská lidová strana (HSLS), která vznikla v roce 1913, také pracovala s protižidovskou propagandou. Nepřestala ani po mnichovské dohodě, když se židovské obyvatele snažila vykreslovat jako cizince ve slovenské společnosti.

„Setrváme po boku národů bojujících proti marxisticko-židovské ideologii rozvratu a násilí,“ zaznívá v Manifestu slovenského národa, tedy dokumentu ze sjezdu HSLS, jenž se uskutečnil 6. října 1938 v Žilině. Židovská republikánská strana je okamžitě rozpuštěna.

Nenávist roste

Kámen letí vzduchem a dopadá na výlohu obchodu vlastněného Židy. Bratislava 3. listopadu 1938 vře demonstracemi.

Její účastníci obviňují židovské spoluobčany z toho, že během vídeňské arbitráže, která proběhla o den dřív, Maďarsko získalo řadu velkých slovenských měst, včetně Bratislavy. Zdůvodnění stojí na vratkých základech:

mnozí Židé se hlásili k maďarské národnosti, nikoliv slovenské, a tak jsou viníky. Tímto způsobem se staví cihla k cihle pomyslné zdi nenávisti a antisemitismu…

Život plný zákazů

Brzy na Slovensku dochází k postupnému vyřazování židovské menšiny z občanského, politického a kulturního života.

V dubnu 1939 je přijata první definice židovského občana, 9. září 1941 vchází v platnost Židovský kodex, jenž má 270 bodů přísných protižidovských opatření, která například odebírají volební právo, nárok na studium středních a vysokých škol nebo zakazují řídit automobil.

O půl roku později je vypraven první transport. Slovenský stát přitom odsun Židů dobrovolně organizuje, a dokonce třetí říši ještě platí 500 říšských marek za každého odvezeného, což jiné státy nedělají.

Nacističtí mocipáni vyinkasují 200 000 000 korun, přičemž tehdejší kurz mezi markou a korunou se pohybuje cca v poměru 1:10. Časem se němečtí mocipáni snaží tuto částku ještě navýšit, protože prý nestačí k tomu, aby deportované „přemístili a rekvalifikovali“.

Většina z nich je už ale dávno po smrti. Za rok 1942 je ze Slovenska odvezeno téměř 58 000 nevinných osob. Vedení státu, v čele s prezidentem Jozefem Tisem (1887–1947), se snaží zavděčit vysoko postaveným nacistům. Kromě toho ještě vydělává na majetku transportovaných.

Nevyslyšené prosby

Řada židovských obyvatel se snaží, zcela pochopitelně, vymanit z nutnosti dodržovat kodex v plné míře. Píší tedy Tisovi dopisy s žádostmi, aby například mohli dál pokračovat ve svém povolání, které je jim nyní zakázáno, nebo prosí o vyřazení z transportu.

Kladné odpovědi se dočká jen málokdo, většina žádostí je zamítnuta nebo vyřízena příliš pozdě.