Sloužící převlečení za kozáky mají rty promodralé zimou. Musí ale vydržet. Lemují schodiště, jimiž vstupují vzácní hosté, pozvaní na kostýmní bál, do Zimního paláce. Mrznout tu budou dlouho, protože pozvaných je hodně přes 300 lidí.
Z výkvětu Ruska si nikdo nechce nechat tuto ojedinělou příležitost ujít. Car Mikuláš II. (1868–1918) totiž pořádá velkolepý ples, jímž hodlá uctít 200. výročí založení Petrohradu a také 290 let vlády dynastie Romanovců.
Oslavy jsou naplánované na dva termíny. Večer 11. února 1903 je rezervovaný pro členy a příbuzné carské rodiny. O dva dny později jsou do Zimního paláce pozvaní vzácní hosté z nejlepších ruských rodů, cizí velvyslanci, zkrátka smetánka.
Tématem plesu je oslava bojarské Rusi. Tím se má také řídit výběr kostýmů. Hned, jak byly rozeslány první pozvánky, nastal v krejčovských salonech po celém městě horečný ruch.
Generální zkouška
Brokáty, samety, perly, krajky, výšivky. Na ničem se nesmí šetřit. Zatímco carská rodina může sáhnout do pokladů po předcích, ostatní si musejí nechat kostýmy v duchu 17. století ušít. Švadleny i garderobiéři, všichni jsou na nohou.
Proslulá krejčová Naděžda Lamanova (1861–1941), která obléká dvůr a především navrhuje róby pro carevnu Alexandru (1872–1918), se nezastaví. „Hlavně aby se to všechno stihlo,“ panují obavy v mnoha ruských rodinách.
10. února 1903 se totiž koná generální zkouška kostýmů před očima samotné carevny a její sestry. Dvorní dámy se předvádějí v tradičních sarafánech, venkovském národním oděvu, s kokošníky, tedy vysokými čelenkami na hlavách.
Carova choť pro ně také osobně vybírá mladé důstojníky jako tanečníky. Den poté už nastává první oslava v Zimním paláci – večer zasvěcený umění, opeře a baletu. Zlatý hřeb má přijít 13. února.
Bojaři ve zlatě
Defilé kočárů nebere konce. Přijíždějí na zasněžené velké nádvoří, vystupují z nich dámy zahalené v kožešinách a jejich doprovod. Jakmile sundá panstvo kožichy, zatřpytí se zlato a drahokamy.
Hemží se to tu bojarskými páry, kozáky a jejich ženami, sokolníky, lukostřelci i venkovany. Velkolepé svědectví slávy staré Rusi. „Jak nádherné,“ vydechnou hosté obdivem, když spatří přicházet carskou rodinu.
Mikuláš je oblečen jako Alexej (1629–1676), druhý car dynastie Romanovců, a carevna zvolila róbu Marie Miloslavské (1625–1669), Alexejovy první ženy.
S jakousi byzantskou mitrou na hlavě vypadá ještě větší než obvykle, ze šperků, které si vypůjčila z carské pokladnice, dámy komentují hlavně skvostný smaragd na její hrudi.
Labutí píseň
Carský pár zahájí tanec. Valčík střídá mazurka, dojde i na křepčení kozáků. Vrcholem večera jsou ovšem tři tradiční tance nacvičené pod taktovkou šéfa baletu a provedené vybranými páry. Vyhrává k tomu dvorský orchestr taktéž v kostýmech.
Tančí se až do jedné do rána. Dokonce i carevna, obvykle zasmušilá, vykouzlí úsměv na rtech. A její choť si zapíše do deníku: „Byl to nádherný obraz, hala zaplněná lidem staré Rusi.“ Nikdy víc už něco podobného nezažijí a Romanovci se v takovém počtu nesejdou. Začnou jim zcela jiné starosti…
*** Trůn si půjčili z divadla ***
* Únorové slavnosti roku 1903 nechala carevna zdokumentovat nejlepšími petrohradskými fotografy. Šlo o unikátní záběry, jako je hromadná fotografie Romanovců na schodišti divadla Ermitáže.
* Jedinečné jsou i snímky carského páru. Jako dobová rekvizita posloužil trůn zapůjčený z divadla.
* V roce 1904 se speciální album fotografií kostýmovaných účastníků plesu prodávalo v limitované edici a výtěžek šel na charitu.
