Patří k nejstarším městům na světě a je duchovním centrem židovství, křesťanství i islámu. V průběhu dějin byl dvakrát zničen a více než padesátkrát napaden!

A klid v Jeruzalémě nepanuje ani dnes. Svaté město je jedním z hlavních ohnisek vleklého izraelsko-palestinského konfliktu.

Pláč nad zbořeným chrámem

Chrámová hora je nejposvátnější místo judaismu. Podle židovské tradice na ní král Šalomoun (vládl přibližně v letech 970–931 př. n. l.) vybudoval První chrám a uložil do něj Archu úmluvy – truhlici s nejdůležitějšími náboženskými předměty.

Když zhruba o 400 let později tento svatostánek zničí Babyloňané, Židé místo něj vybudují Druhý chrám, který postupně zvelebují. Stavbu z bílého mramoru však roku 70 n. l. srovnají se zemí Římané a k její obnově už nedojde.

Dochová se jen část vnějšího opevnění, takzvaná Západní zeď. Židé k ní chodí zničený chrám oplakávat, a tak se pro toto posvátné místo vžije název Zeď nářků.

Dnes se k ní sjíždějí poutníci z celého světa, kteří mnohdy své modlitby a přání napíšou na papír a vloží je mezi kameny zdi.

Strategická brána

Staré Město – srdce Jeruzaléma – se rozkládá na ploše zhruba jednoho kilometru čtverečního, tvoří ho čtyři čtvrti – křesťanská, židovská, muslimská a arménská – a je obehnáno hradbami se sedmi branami.

U té Lví, situované do východní části opevnění, začíná pomyslná Křížová cesta (Via Dolorosa), po které údajně kráčel vstříc smrti Ježíš (asi 4 př. n. l.–29/33 n. l.).

Stejnou branou 7. června 1967 – během šestidenní války – vtrhli do Starého Města, obsazeného tehdy Jordánci, izraelští výsadkáři. Během krátké doby se zmocnili Chrámové hory, a tím i celého Jeruzaléma.

Zabavené svatyně

Jeruzalém obléhají roku 1099 křižáci. 15. července konečně zdolají jeho hradby a v ulicích města rozpoutají neskutečný masakr – nelítostně vraždí Židy, muslimy i křesťany! Neušetří ani ty věřící, kteří hledají záchranu v mešitě Al-Aksá na Chrámové hoře.

Podle dobových kronikářů zde „bylo zabíjení tak obrovské, že se naši muži brodili v krvi až po kotníky“. Křižáci svatyni se stříbrnou kopulí, jež byla dokončena v 8. století, zaberou a v roce 1104 ji promění na královský palác.

Ke svým potřebám využijí také nedaleko stojící Skalní dóm se zlatou kopulí. Islámskou svatyni svěří augustiniánům, kteří z ní udělají kostel.

Muslimští rozhodčí 

Stojí na údajném místě ukřižování, pohřbu a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Chrám Božího hrobu ve Starém Městě, který získal současnou podobu ve 12. století, patří k hlavním cílům poutníků přijíždějících do Jeruzaléma.

O svatostánek se stará hned několik křesťanských církví, ovšem klíč od něj opatruje již 800 let muslimská rodina Nusajbe.

Důvod je jednoduchý – rozhádaní křesťané se nedokázali při správě svatostánku skoro na ničem dohodnout a potřebovali nestranného prostředníka. „Kdyby se o bránu starala například ortodoxní církev, převzala by celý kostel. Podobně katolíci.

Proto jsme tu my, jako nějaký rozhodčí mezi křesťany,“ vysvětluje Vadžíh Nusajbe, jak se z jeho předků stali klíčníci Chrámu Božího hrobu.

Čekání na Mesiáše

Jeden z nejkrásnějších výhledů na Jeruzalém nabízí poutníkům Olivetská (Olivová) hora. Na jejím úpatí se nachází Getsemanská zahrada, kde byl po Jidášově zradě zatčen Ježíš.

Mnoho Židů věří, že právě z tohoto vrcholku jednou přijde Mesiáš a cestou do Jeruzaléma bude křísit mrtvé. Z toho důvodu se již dlouhá staletí nechávají pohřbívat na západním svahu hory, směřujícím k městu. Dnes je zde jeden z nejstarších a největších židovských hřbitovů na světě.

Pevnost pod tureckým vlivem

Kousek od Jaffské brány – na vyvýšeném místě hned za hradbami Starého Města – stála již ve 2. století př. n. l. starověká citadela, ve které byl podle některých názorů Ježíš odsouzen k smrti.

Mohutná pevnost slouží v průběhu let Římanům, Byzatincům či křižákům a kvůli vážným poškozením hned několikrát změní svoji podobu.

Ta současná pochází ze 14. století, byť některé objekty nechal přistavět až o dvě století později turecký sultán Sulejman I. (1494–1566).

V roce 1655 pak Turci v areálu vybudovali vysoký minaret, jemuž se dnes – stejně jako celé pevnosti – říká Davidova věž. V citadele sídlí Muzeum dějin Jeruzaléma s obřím modelem města z roku 1873.