Ocelové nosníky zaskřípají a pak se v pár vteřinách celá stavba složí jako domeček z karet. V hromadách suti naleznou smrt desítky dělníků, ale i kolemjdoucí na chodníku. Vteřinu šokujícího ticha po katastrofě vystřídá nářek a volání o pomoc.
Praha ve 20. letech 20. století zažívá nebývalý stavební rozvoj. Na jednu stranu je to potřeba, neboť metropoli sužuje nedostatek bytů a do toho přišel trend velkých obchodních domů.
Velká poptávka ovšem zvýší ceny pozemků, materiálů i kvalifikovaných dělníků, takže investoři začnou tlačit na zefektivnění výstavby. To v praxi znamená, že se obcházejí správné postupy, využívají se méně kvalitní materiály a dělníci pracují do posledních sil.
Přebujelou výstavbu kritizují i mnozí současníci. „Neorganické nástavby, regulační bezohlednosti, zastavování ploch, které měly býti plícemi příštího zdravějšího města.
To vše svědčí o zbarbarizování překotného stavebního ruchu při trvající bytové tísni,“ stěžuje si například novinář a spisovatel Karel Čapek (1890–1938).
Přetížené pilíře
Jeden z velkých projektů, který zrovna v Praze roste, je pětipatrový obchodní dům, jenž na rohu ulic Na Poříčí a Biskupská buduje na zakázku podnikatele Josefa Jakesche renomovaná firma Tomáše Pražáka a Pavla Moravce.
Stavba jde dělníkům od ruky a na podzim roku 1928 už stojí hlavní konstrukce a pracuje se na střeše i v interiéru. 9. října se ale celá stavba zhroutí. Co přesně bylo příčinou kolapsu obchodního domu, je dodnes nejasné.
V oficiální zprávě se píše akorát o přetížení rohových pilířů, podporujících arkýřový nosník. O tom, jak je možné, že nevydržely, se ale spekuluje…
![Z hromad suti se podaří vyprostit několik zavalených.](https://historyplus.cz/wp-content/uploads/2024/03/1503-31-2-e1710494136350-762x592.jpg)
Pomáhají všichni
V době zhroucení konstrukce tu zrovna pracuje 87 lidí, desítky dalších osob zrovna kráčí po rušné ulici, v bezprostřední blízkosti stavby. V okamžiku, kdy se budova sesouvá, se stihne zachránit málokdo – o přežití rozhodne to, kde lidé zrovna stáli.
Svědci se okamžitě vrhnou do trosek a holýma rukama se snaží vyhrabat zavalené. Velmi rychle na místo přijíždějí i četníci, vojáci s těžkou technikou se ale na místo neštěstí dostanou až k večeru.
„Od Biskupské ulice pracovali hlavně hasiči, od Poříčí vojsko všech zbraní a konečně i civilní dělníci.
Desítky vrtajících strojů snažily se rozhlodat největší masy betonové… Železné tyče byly řezány ohnivými výhněmi kyslíkových dmychadel,“ popisují další den Lidové noviny postup prací.
![Na záchraně se podílejí vojáci, hasiči i civilisté.](https://historyplus.cz/wp-content/uploads/2024/03/1505-31-1-762x635.jpg)
Hody pro zavalené
Do večera je z trosek vyproštěno několik „hrozně zohavených mrtvol“. Najdou se ale i šťastnější příběhy. Záchranářům se podaří probourat se do zasypaného suterénu ze sklepa vedlejší budovy. V přilehlé vzduchové kapse naleznou několik živých.
Ti záchranáře upozorní na další zavalené hlouběji ve sklepě. „Vojíni strojního praporu zdvojnásobili své úsilí,“ píše tisk. A po nějaké době skutečně uslyší další hlasy!
Než vyvrtají dostatečně velký otvor pro jejich vyproštění, skulinou jim alespoň podávají šunku a víno… Většina obětí ale takové štěstí nemá. Pod troskami obchodního domu nalezlo smrt 46 lidí.
*** Ochutnal reportáž ***
* O zřícení obchodního domu v Biskupské ulici napíše svou první reportáž i Julius Fučík (1903–1943), čerstvý redaktor komunistického listu Rudé právo.
![](https://historyplus.cz/wp-content/uploads/2024/03/1503vystrizek01.jpg)
* „Povedla se a Fučík se od té doby začal orientovat na reportáže, které mu dávaly širší prostor jak pro přímou publicistiku, dynamiku a dramatičnost děje, tak pro uplatnění jeho literárních ambicí,“ píše současný slovenský publicista Jaromír Slušný.
Foto: Český-svět-18.10.1928, wikipedia.org