Ocelové nosníky zaskřípají a pak se v pár vteřinách celá stavba složí jako domeček z karet. V hromadách suti naleznou smrt desítky dělníků, ale i kolemjdoucí na chodníku. Vteřinu šokujícího ticha po katastrofě vystřídá nářek a volání o pomoc.

Praha ve 20. letech 20. století zažívá nebývalý stavební rozvoj. Na jednu stranu je to potřeba, neboť metropoli sužuje nedostatek bytů a do toho přišel trend velkých obchodních domů.

Velká poptávka ovšem zvýší ceny pozemků, materiálů i kvalifikovaných dělníků, takže investoři začnou tlačit na zefektivnění výstavby. To v praxi znamená, že se obcházejí správné postupy, využívají se méně kvalitní materiály a dělníci pracují do posledních sil.

Přebujelou výstavbu kritizují i mnozí současníci. „Neorganické nástavby, regulační bezohlednosti, zastavování ploch, které měly býti plícemi příštího zdravějšího města.

To vše svědčí o zbarbarizování překotného stavebního ruchu při trvající bytové tísni,“ stěžuje si například novinář a spisovatel Karel Čapek (1890–1938).

Přetížené pilíře

Jeden z velkých projektů, který zrovna v Praze roste, je pětipatrový obchodní dům, jenž na rohu ulic Na Poříčí a Biskupská buduje na zakázku podnikatele Josefa Jakesche renomovaná firma Tomáše Pražáka a Pavla Moravce.

Stavba jde dělníkům od ruky a na podzim roku 1928 už stojí hlavní konstrukce a pracuje se na střeše i v interiéru. 9. října se ale celá stavba zhroutí. Co přesně bylo příčinou kolapsu obchodního domu, je dodnes nejasné.

V oficiální zprávě se píše akorát o přetížení rohových pilířů, podporujících arkýřový nosník. O tom, jak je možné, že nevydržely, se ale spekuluje…

Pomáhají všichni

V době zhroucení konstrukce tu zrovna pracuje 87 lidí, desítky dalších osob zrovna kráčí po rušné ulici, v bezprostřední blízkosti stavby. V okamžiku, kdy se budova sesouvá, se stihne zachránit málokdo – o přežití rozhodne to, kde lidé zrovna stáli.

Svědci se okamžitě vrhnou do trosek a holýma rukama se snaží vyhrabat zavalené. Velmi rychle na místo přijíždějí i četníci, vojáci s těžkou technikou se ale na místo neštěstí dostanou až k večeru.

„Od Biskupské ulice pracovali hlavně hasiči, od Poříčí vojsko všech zbraní a konečně i civilní dělníci.

Desítky vrtajících strojů snažily se rozhlodat největší masy betonové… Železné tyče byly řezány ohnivými výhněmi kyslíkových dmychadel,“ popisují další den Lidové noviny postup prací.

Hody pro zavalené

Do večera je z trosek vyproštěno několik „hrozně zohavených mrtvol“. Najdou se ale i šťastnější příběhy. Záchranářům se podaří probourat se do zasypaného suterénu ze sklepa vedlejší budovy. V přilehlé vzduchové kapse naleznou několik živých.

Ti záchranáře upozorní na další zavalené hlouběji ve sklepě. „Vojíni strojního praporu zdvojnásobili své úsilí,“ píše tisk. A po nějaké době skutečně uslyší další hlasy!

Než vyvrtají dostatečně velký otvor pro jejich vyproštění, skulinou jim alespoň podávají šunku a víno… Většina obětí ale takové štěstí nemá. Pod troskami obchodního domu nalezlo smrt 46 lidí.

*** Ochutnal reportáž ***

* O zřícení obchodního domu v Biskupské ulici napíše svou první reportáž i Julius Fučík (1903–1943), čerstvý redaktor komunistického listu Rudé právo.

* „Povedla se a Fučík se od té doby začal orientovat na reportáže, které mu dávaly širší prostor jak pro přímou publicistiku, dynamiku a dramatičnost děje, tak pro uplatnění jeho literárních ambicí,“ píše současný slovenský publicista Jaromír Slušný.

Foto: Český-svět-18.10.1928, wikipedia.org