„Je to černokněžník a nepřítel Kristův,“ hřímají z kazatelen čeští katoličtí kněží proti pražskému arcibiskupovi Konrádovi z Vechty na přelomu let 1416–1417. Ten zastává důležitý úřad v mimořádně těžké době…

V Praze se poprvé objevuje snad v roce 1395. Konrád z Vechty (asi 1364–1431), pocházející z Vestfálska, je nejspíš muž mimořádných schopností. Okamžitě zaujme pozornost krále Václava IV. (1361–1419), který jej přijímá do svých služeb.

Udělá v nich závratnou kariéru – takovou, že mu řada dvořanů nemůže přijít na jméno a obviňují ho z pokoutního použití čar a kouzel. Obecně jsou známy jeho záliby v astrologii, alchymii nebo ve čtení z ruky.

To jeho odpůrcům hraje do karet, panovníkovi naopak imponuje. S Konrádem sdílí řadu zájmů, a tak je dotyčný muž v letech 1398–1400 členem královské rady, později královským mincmistrem, zemským podkomořím, biskupem verdenským a posléze i olomouckým.

Králův stín

Po abdikaci Albíka z Uničova (asi 1358–1427) se Konrád z Vechty roku 1413 stává pražským arcibiskupem. Ke svěřenému úřadu přistupuje zodpovědně jako ke všem svým předchozím postům.

Je to hlavně finančník, a tak se rozprodáváním církevního majetku snaží smazat obří dluhy, v nichž se arcidiecéze topí.

Teologické otázky mu jsou vzdálené, proto se v nich přizpůsobuje postojům Václava IV. – ostatně po jeho incidentu s Janem z Jenštejna (asi 1350–1400) si každý pražský arcibiskup už dává pozor na to, aby panovníka „nerozladil“… Podobně jako král tak Konrád z Vechty zaujímá neutrální stanovisko k událostem kolem mistra Jana Husa (kolem r.

1370–1415). Až během kostnického koncilu zazní hlasy, zda by neměl být arcibiskup za stav v království také pohnán před církevní soud. Václav IV. nejspíš vnitřně sympatizuje s reformním hnutím, nejvíc ze všeho ale touží po klidu.

„Václav 2. prosince 1416 nařídil obnovit v zemi církevní pořádek, a kromě několika kostelů v Praze, které měly zůstat i nadále husitské, vrátit církvi její postavení,“ uvádí současný historik Pavel Soukup.

Konrád z Vechty na počátku roku 1417 pak konečně publikuje ve své arcidiecézi kostnický výnos proti kalichu, starý téměř dva roky. Řada katolických kněží už tehdy stejně nemůže svému nadřízenému přijít na jméno.

Zrádce v klatbě

Události nabírají zběsilou rychlost. 28. července 1420 Konrád z Vechty jako pražský arcibiskup korunuje ve svatovítské katedrále novým českým králem Zikmunda Lucemburského (1368–1437).

Z nového panovníka s křižáckou armádou za zády ovšem nejásá, a už v následujícím roce se jako jeden z účastníků čáslavského sněmu podepisuje pod dokument, podle něhož je Zikmundova korunovace neplatná, pokud nepřijme husitský program.

K němu se Konrád z Vechty již v té chvíli také sám hlásí. V dubnu 1421 veřejně deklaroval svou podporu Čtyř pražských artikulů.

Učinil tak v době zmatků, kdy mu to přišlo jako jediný způsob, jak zachovat arcibiskupství jako instituci v rozbouřeném království. Papež na něj za to ovšem okamžitě uvalil klatbu a v roce 1425 ho definitivně zbavuje úřadu.

Konrád z Vechty nicméně nadále setrvává ve svém sídle v Roudnici nad Labem a snaží se lavírovat mezi katolíky a kališníky. Dokonce přistoupí na svěcení husitských kněží.