Připravované povstání přesahuje hranice země a má velké ambice. Je však prozrazeno dřív, než může vůbec propuknout. Jak by vypadala budoucnost českých zemí, kdyby bylo májové spiknutí úspěšné?

Revoluční rok 1848 znamená naději pro národy habsburské monarchie. I samotnému císaři Ferdinandovi V. (1793–1875) je jasné, že pro zklidnění situace bude muset něco udělat.

Prvním krokem je propuštění všeobecně neoblíbeného kancléře Klemense Metternicha (1773–1859), který až dosud ze zásady potíral jakékoli snahy o národní uvědomění.

Pokud snad ale někdo vzhlíží k okamžiku, kdy císař v prosinci 1848 abdikuje, nemůže být dále od pravdy. Trůnu se totiž ujímá jeho 18letý synovec František Josef I. (1830–1916). Ten jakýkoli odpor tvrdě potlačuje a nastupuje cestu k tuhému absolutismu.

Znovu na barikády?

Čeští radikální demokraté se v dubnu 1849 rozhodují znovu se proti monarchii postavit. Podaří se získat podporu významných osobností v čele s novinářem a spisovatelem Josefem Václavem Fričem (1829–1890), který už v předchozím roce vedl studenty na barikády.

Je založen Revoluční výbor, který by se měl postupně proměnit v prozatímní vládu.

V jejím čele by rebelové nejraději viděli mladého novináře a mluvčího radikálních studentů Karla Sladkovského (1823–1880)… Osobou v pozadí je ovšem ruský anarchista Michail Alexandrovič Bakunin (1814–1876).

Tento revolucionář na sebe upozornil už v roce 1848 během Slovanského sjezdu, pokoušejícího se sjednotit Slovany v habsburské monarchii.

Bakunin uveřejňuje Provolání ke Slovanům a dobře ví, že potřebuje i podporu z dalších stran, například od německých studentů nebo od dělníků na venkově.

Vše prozrazeno!

Pro úspěch povstání je ovšem nutný také moment překvapení a v tomto ohledu organizátoři žalostně selhávají. Příprava takzvaného májového spiknutí je téměř veřejným tajemstvím, a navíc se nepodaří ani zkoordinovat postup.

Povstání vypuká už 3. května předčasně v Drážďanech, je potlačeno a i sám Bakunin končí za mřížemi. Už po pár dnech jsou zatčeni rovněž nejdůležitější představitelé odporu v Čechách.

Kromě Sladkovského a Friče rakouská policie nasazuje pouta třeba spisovateli Karlu Sabinovi (1813–1877) nebo novinářům Emanuelu Arnoldovi (1800–1869) a Vilému Gaučovi (1816–1866).

25 trestů smrti

Májové spiknutí končí dřív, než vůbec začalo. Konají se politické procesy, během nichž dojde k vyhlášení 25 rozsudků smrti, které ovšem nakonec nejsou vykonány.

První císařská amnestie je udělena v roce 1854, druhá v letech 1855–1856 a generální pak přichází 8. května 1857. Od žaláře to ale organizátory nezachrání.

Například Karlu Sabinovi, ač původně odsouzenému k trestu smrti oběšením, je rozsudek zmírněn na 18 let vězení, z nichž si nakonec odpyká jen osm.

Foto: wikimedia.org, praha.eu