Radko Ruskov Dimitrijev je jméno, které zůstává často ve stínu větších vojevůdců a diplomatů, ale jeho role v dějinách první světové války a rusko-bulharských vztahů je nezanedbatelná.

Tento muž, původně bulharský diplomat, se postupně stal jedním z nejvýznamnějších generálů carského Ruska. Jeho cesta na vrchol nebyla přitom jednoduchá – čelil nejen tvrdým bitvám, ale i složité politické situaci, která ovlivnila osud Balkánu.

Proti Turkům

Povstání v roce 1876 je jedním z nejdůležitějších momentů v boji proti osmanské nadvládě v Bulharsku. Mladý Radko Dimitrijev (1859–1918) hraje roli kurýra a organizátora spojení mezi revolucionáři. Povstání je však potlačeno, což vede ke značným represím.

Když o rok později vypukne rusko-turecká válka (1877–1878), Dimitrijev se připojuje k ruské armádě jako překladatel u 2. gardové divize. Jeho úkoly sahají od tlumočení po zpravodajské operace, které mu dávají cenné vojenské zkušenosti.

Mezi důstojníky

V roce 1879 vstupuje na vojenskou školu v Sofii, kde se zaměřuje na taktiku, logistiku a zpravodajství. Díky vynikajícím výsledkům si ho všimnou ruští poradci a získá možnost studovat na prestižní Nikolajevské akademii generálního štábu v Petrohradě.

Zde se seznamuje s moderními vojenskými strategiemi a navazuje kontakty s ruskými důstojníky, díky nimž si otevírá cestu do vyšších politických kruhů. V dubnu 1884 promuje s vynikajícími výsledky.

V potvrzení vedoucího akademie se píše, že „vzhledem k základním znalostem materiálů o taktice, vojenské historii, topografii a správě může být poručík Dimitrijev pověřen výukou těchto disciplín ve vojenských vzdělávacích institucích“.

Ve válce s rodnou zemí

S vypuknutím první světové války v roce 1914 je Dimitrijev na vrcholu své kariéry. Jako bulharský velvyslanec v Rusku se rozhodne vzdát diplomatické imunity a vstoupit do ruské armády. Tento krok mu přináší jedno z nejdůležitějších období jeho života.

Jako generál carské armády velí na východní frontě, kde se podílí na klíčových operacích proti německým a rakousko-uherským silám. V roce 1915, kdy Bulharsko vstupuje do války na straně centrálních mocností, se ocitá v nelehké situaci.

I když je Bulhar, slouží v ruské armádě, která se nyní ocitá v konfliktu s jeho rodnou zemí. Přes tento vnitřní rozpor zůstává věrný své roli v carské armádě.

Doplatil na čistky

Po bolševické revoluci se Dimitrijev stává symbolem starého režimu. Nový sovětský režim nemá zájem o jeho služby a jeho vazby na carský dvůr ho naopak činí nežádoucím.

Ani v Bulharsku není situace lepší, protože tam ho jeho služba v ruské armádě činí podezřelým pro novou politickou elitu. 11. září 1918 je zatčen komunistickými jednotkami v jihoruském Jessentuki spolu se svým synem.

Po několika týdnech věznění je 18. října 1918 popraven na příkaz Georgije Atarbekova (1891–1925), představitele tajné policie Čeky. Dimitrijevova smrt je součástí širší čistky, která postihla bývalé carské důstojníky.

Adam Čaloud