„Proboha, co teď?“ drbe si temeno hlavy kapitán. Na jeho lodi se totiž skrývá šest irských separatistů, kteří právě utekli ze žaláře, a velitel Britského královského námořnictva mu dal čtvrt hodiny na to se vzdát.

S očima upřenýma do nebe najednou spatří, že má na stěžni americkou vlajku. „Když vystřelíte na mě, střílíte na ni!“ zasměje se. Než se Britové poradí, co dál, je loď v prachu…

Irské republikánské bratrstvo – feniáni – v 19. století usiluje o nezávislost své země na Velké Británii. Tím se ale ocitá na černé listině. Řada jeho členů skončí v trestaneckých koloniích v Západní Austrálii.

Některým se odtud podaří uprchnout, jiní s postupem let dostávají milost pod podmínkou, že se již nikdy nevrátí do Irska. Vesměs se tito bývalí vězni potkávají v Americe. Právě zde se také zrodí plán na odvážnou záchranu jejich zbylých druhů v Austrálii.

Prosba z kobky

Vše začíná už roku 1874, když bývalý irský vůdce feniánů John Devoy (1842–1928), který za svou odbojovou činnost rovněž strávil několik let za mřížemi, otevírá dopis od Jamese Wilsona (1836–1921).

Tento irský separatista již osmým rokem „hnije“ v západoaustralské věznici Fremantle. „Je nemožné pro tělo a mysl snést ten neustálý zdejší tlak.

Jedno, nebo druhé se podlomí… Pokud nás opustíš i ty, jsme sami,“ stojí v dopise, který se odesílateli podařilo propašovat za zdi žaláře.

Devoy ví, že Fremantle je jedna z nejneproniknutelnějších pevností, a navíc leží na druhém konci světa, současně si je ale vědom, že k prosbám svého druha nemůže zůstat hluchý.

„Cítil jsem, že já, více než kdokoliv jiný, bych těm feniánským válečníkům měl pomoci,“ vysvětluje Devoy později své pohnutky. Sám se podílel na verbování tisíců členů do separatistického hnutí a částečně tak nyní cítí vinu za jejich uvěznění.

Silou, nebo tiše?

Devoy okamžitě svolává věrné následovníky a začnou vymýšlet, jak šestici uvězněných feniánů osvobodit. „Původním plánem bylo najmout si loď a plout do Austrálie, kde by přes tucet ozbrojenců feniány z vězení vytáhlo.

Jak ale plánování pokračovalo, Devoy rozhodl, že raději než silou akci provedou tiše,“ uvádí současný americký autor Gilbert King. Jakmile seženou peníze, může celá operace začít.

Vše závisí hlavně na dvou mužích – tím prvním je irský rebel John James Breslin (1833–1887), který má na starosti odvoz uprchlíků z vězení až na loď, mužem číslo dvě pak je George Smith Anthony (1843–1913).

Ten sice nemá s feniány nic společného, ale Devoy ho přesvědčí, že se jedná o správnou věc.

Pomůže si úskokem

Den D přichází 17. dubna 1876. Breslin čeká s koňmi poblíž prostranství u věznice, kam zajatci chodí každý den pracovat. Využije nepozornosti strážných a s šesticí vězněných feniánů prchá z místa.

Na břehu nasednou do pramice a pádlují k lodi Catalpa, kotvící několik kilometrů od břehu v mezinárodních vodách. Vtom je ale zmerčí britské hlídky a na parníku se vydají je stíhat. Uprchlíci jen tak tak stihnou nastoupit na Catalpu.

Náhle přestane foukat vítr a loď zůstane stát na místě. Britské plavidlo s 12librovými kanony je dostihne vzápětí. Kapitán Anthony všechny zachrání, když lstivě poukáže na americkou vlajku na stěžni.

Zmatení Britové nechtějí vyvolat mezinárodní konflikt a Catalpa odfrčí do dáli. Loď připlouvá do New Yorku v srpnu 1876 a její osazenstvo čeká vřelé přijetí tisícovkami lidí!

*** Nezávislost na pokračování ***

* Ačkoliv únos šesti feniánů z australské věznice zafunguje na irské separatisty jako vzpruha, nejlepší dny již má revoluční hnutí za sebou…Naposledy se výrazněji projeví během šestidenního, takzvaného velikonočního povstání v dubnu 1916. – Britská vláda však rebelii potlačí a její vůdce popraví.

* Samostatnost si Irové vybojují až během britsko-irské války v letech 1919–1921 a výsledkem konfliktu je vznik Irského svobodného státu, přičemž současně se od země oddělí severní část, která zůstane součástí Velké Británie…Dnešní Irsko formálně vzniká v roce 1937, když nahradí předchozí státní útvar.