Americký botanik John Hendley Barnhart sedí nad otevřenou encyklopedií a nevěří svým očím. Ačkoliv svůj obor studuje již desítky let a čile se zajímá i o jeho historii, jména údajných kolegů, která nachází v knize před sebou, čte poprvé…

Dezinformace nejsou moderní záležitost, spojená se šířením po internetu. Úmyslně falešné informace existovaly odjakživa, a dokonce pocházely i od autorit, od nichž by to nikdo nečekal.

Důkazem je šestidílná encyklopedie, publikovaná v letech 1887–1889 renomovaným americkým vydavatelem Appletons´.

Mezi tisícovkami jmen z historie Nového světa v ní lze najít i několik vymyšlených životopisů, které běžný čtenář nemá šanci od těch pravdivých rozeznat.

Až 30 let po původní publikaci encyklopedie se ozve botanik a oborový badatel John Hendley Barnhart (1871–1949) s tím, že o 14 botanicích v knize nikdy neslyšel a ani se mu o nich nepodařilo jinde najít jedinou zmínku.

Podezření sílí

Jakmile jeho námitky vyjdou v odborném magazínu Journal of the New York Botanical Garden, více lidí začne prověřovat jména spadající do jejich oborů.

Je to zdlouhavá a náročná práce, ale postupem času se v encyklopedii od Appletons´ podaří odhalit přes 200 vymyšlených osob. Skoro všechny mají jedno společné – to, že má jít o již zesnulé vědce, kteří přicestovali do Jižní či Severní Ameriky.

Vyskytuje se mezi nimi například jakýsi francouzský botanik Charles Henry Huon de Penanster, jehož život nápadně kopíruje osudy skutečného Nicolase-Josepha Thiéry de Menonvilla (1739–1780).

Další vymyšlené osoby odhalí nesrovnalosti v jejich popisech…Například Nicolase Henriona prozradí to, že měl do Jižní Ameriky připlout zrovna v době, kdy kontinent svírala epidemie asijské cholery – nemoc tu přitom vypukla až o půlstoletí později, než se uvádí v encyklopedii…

Druhý Kolumbus

Na tak objemných dílech, jako jsou právě encyklopedie, zpravidla pracuje několik různých autorů. Někteří si vystačí s kopírováním skutečných životů a pouhou změnou jména, jiní do toho dají více kreativity.

I proto lze v rozšířené publikaci najít například životopis jistého vlámského dobrodruha, který měl v brazilské džungli hledat takzvanou Horu bohatství, či španělského kartografa, jenž prý 16 let před historickou plavbou Kryštofa Kolumba (asi 1451–1506) vytvořil mapu, na níž se mají nacházet oba americké kontinenty!

Nastrčená past

Nabízí se otázky, jak je možné, že jsou údaje v encyklopedii falešné, a proč to vlastně jejich autoři dělali. Důvodem pro psaní výmyslů mohla být touha po zisku.

Autoři totiž byli placení podle množství vyprodukovaných textů, přičemž vydavatel zpravidla kontroloval pouze formu, nikoliv obsah textů.

Možné ale také je, že šlo o úmysl s cílem odhalit díky nim případné plagiátory, tedy autory dalších encyklopedií, kteří by bez vlastní práce jen opisovali od konkurence. „U encyklopedií šlo o starou tradici.

Pokud někdo okopíroval vaše falešné heslo, pak jste věděli, že to od vás ukradli,“ říká jeden z editorů Novokolumbijské encyklopedie z roku 1975 Richard Steins.

*** Poctivá práce ***

* Není encyklopedie jako encyklopedie. Nejznámější český lexikon, Ottův slovník naučný, se dodnes řadí mezi nejlepší na světě.

* Dílo pražského nakladatele Jana Otty (1841–1916) vznikalo v letech 1888–1909 a ve 27 svazcích obsahuje od 140 000 do 186 000 hesel. Encyklopedie je bohatá i po obrazové stránce – čítá přes 4800 ilustrací.

* Na případné chyby vydavatele upozorňovali sami čtenáři a v dalších vydáních byly opraveny. Není ale známo, že by se v Ottově slovníku nacházely vyložené výmysly.

Foto: wikipedia.org