Po rovné písčité pláži severovýchodně od Haagu se pod napnutými plachtami řítí na kolech neobvyklé vozidlo. Kníže Mořic Oranžský právě pořádá zábavnou vyjížďku pro své nejvýznamnější hosty.

Když se v roce 1548 v Bruggách (dnes v Belgii) po románku s Anthonisem Stevinem narodí bohaté měšťanské dcerce Catelyne van der Poortové nemanželský syn, nikdo to kromě jejího bezprostředního okolí a běžných pomluv či drbů nezaznamená.

Ani nejbližší roky nepřinesou nic, co by stálo za zápis do historie, a tak o dětství Simona Stevina (†1620) příliš informací neexistuje. Sotva ale povyroste, dějiny ho už vynechat nemohou…

Na skok doma

Simon nastoupí jako berní úředník v Bruggách, táhne ho to ale do světa. Už jen proto, že jako kalvinista nemá v převážně katolickém městě na růžích ustláno. Je mu 23 let, když jistotu zaměstnání opouští a vydává se do neznáma na zkušenou.

Během svých cest pozná Prusko, Dánsko, Norsko, Polsko, Švédsko i Nizozemsko. V roce 1576 zavládne v Bruggách konečně náboženská tolerance. „Teď je čas vrátit se domů,“ rozhodne se Simon a rychle získá místo městského úředníka na radnici.

V Bruggách ale ani po tomto svém návratu nevydrží dlouho. V únoru 1583 se zapisuje na univerzitu v nizozemském Leidenu pod jménem Simon Stevinus De Brugensis.

Jak zaplavit zemi

V Leidenu kromě vzdělání získává i cenné kontakty a zakrátko se stává vychovatelem a rádcem knížete Mořice Oranžského (1567–1625), budoucího místodržitele nizozemských provincií.

Ten si natolik váží technických schopností svého staršího přítele, že ho jmenuje vrchním dozorčím holandských pozemních a vodních staveb a svěří mu výstavbu sítě kanálů. Stevin navrhuje mlýny či bagry, ale současně je cenný i pro armádu.

Přepracovává klasické italské vzory vojenských opevnění pro podmínky holandské krajiny, vymýšlí nejpraktičtější organizaci vojenského ležení a zavádí taktiku otevírání stavidel k zaplavení země, poskytuje detailní rady, jak udržovat potřebnou hladinu vody v příkopech…

Kdo je dobrý poddaný?

Stevin vydává odborné učebnice, především v oboru matematiky a fyziky, a na Mořicův popud dokonce zakládá na univerzitě v Leidenu inženýrskou školu. Věnuje se ale i dalším oborům.

Ve svém díle Teorie pěveckého umění přichází s rozdělením oktávy na 12 intervalů. Všechny tehdejší banky Evropy používají jeho odborný spis o úrokových sazbách. Věnuje se také společenským vědám.

„Občan by měl jako dobrý poddaný dodržovat pravidla stanovená úřady,“ píše například ve svém spise Občanský život.

Dochovaná účetní kniha hovoří o tom, že kníže oceňuje Stevinovy služby na svou dobu velice štědrým ročním platem 600 holandských zlatých.

Pro pobavení smetánky

Pro svého chlebodárce Mořice Oranžského v roce 1603 Simon Stevin postaví unikátní technickou hračku – pozemní jachtu poháněnou větrem.

Čtyřkolové plavidlo, řečené Zeilwagen, je vybaveno dvěma plachtami, dosahuje nečekané rychlosti a 100kilometrovou vzdálenost po pláži mezi Scheveningenem u Haagu a městečkem Petten urazí za méně než dvě hodiny.

Mořic Oranžský jachtu používá k pobavení svých přátel, takže vítá, že snadno uveze až 28 lidí. Osobně pověřuje významného dobového rytce Willema van Swanenburgha (1580–1612) vytvořením pečlivě provedených rytin, které zdokumentují provoz unikátního vozidla.

Koule letí z věže

Simon Stevin je nyní uznávaným matematikem a fyzikem. Už v roce 1586 vydal své zásadní dílo Principy rovnováhy, v němž řešil mimo jiné pohyb těles po nakloněné rovině a jako první začal používat vektory.

V matematice mu náleží primát také v použití desetinné čárky a jeho kniha Umění desetin o tomto matematickém pojmu později inspiruje amerického státníka Thomase Jeffersona (1743–1826) při zavádění nové měny.

Právě pod vlivem Stevinovy práce je dolar rozdělen na centy podle desítkové soustavy.

Kromě toho renesanční génius studuje hydrostatiku, přičemž představuje takzvaný hydrostatický paradox, popisující, že tlak v kapalině je nezávislý na tvaru nádoby, ale závisí pouze na hloubce. Své poznatky o vztlaku využívá při stavbě lodí.

Zdokonaluje také námořní navigaci. Na Stevinovy experimenty s pádem různě těžkých olověných koulí z desetimetrové výšky z kostelní věže pak o tři roky později naváže další z osobností světové vědy, Ital Galileo Galilei (1564–1642).

Simon Stevin začíná mít pověst génia. „Je to důstojný pokračovatel Archimeda a Leonarda da Vinciho,“ prohlašují o něm znalci.

Místo smrti neznámé

Na stará kolena Simon Stevin nalezne i osobní štěstí. Je mu 66 let, když vstupuje do manželství s podstatně mladší Catharinou Crayovou. V tu chvíli mu zbývá pouhých šest let života, ale stačí ještě zplodit čtyři děti.

Rodina žije v Haagu v domě, který Stevin koupil v ulici Raamstraat v roce 1612 za 3800 zlatých. Velký vědec je finančně zabezpečen, ale jeho věhlas ještě není dostatečný. Historie si dokonce ani není jista, zda zemřel v Haagu, nebo v Leidenu.

Teprve v dalších staletích si svět začne odkazu Simona Stevina vážit tak, jak si zaslouží.