Poznat je už z dálky. Vlakový speciál prezidenta Tita je totiž oproti běžným vlakům jugoslávské železnice natřen namodro. Podle toho také dostává svůj název, který v originále zní Plavi voz.

Na jeho stavbě a vybavení se nešetřilo, a byť jde o socialistický expres, zařízen je v západním stylu.

Josip Broz Tito (1892–1980), prezident bývalé Jugoslávie, s oblibou cestuje po železnici. Za tímto účelem si nechává vyčlenit jednu celou vlakovou soupravu a luxusně ji zařídí.

Prezidentský palác na kolejích disponuje vším potřebným – je tu kuchyň, jídelna, pracovna, a dokonce i garáž. Nechybí tu nic. Není proto divu, že s ním Tito od roku 1946 nacestuje přes 600 000 kilometrů. Sveze v něm i nejednoho státníka či filmovou hvězdu…

De Gaulle nepřijede

„To bude problém,“ shodují se v Bělehradě, když přemýšlejí, jak ve vlaku ubytovat francouzského prezidenta Charlese de Gaulla (1890–1970) a jeho úctyhodných 196 centimetrů výšky.

Titovi záleží na tom, aby na své hosty udělal dobrý dojem a kvůli de Gaullovi nechá zařídit úplně nový vagonový apartmán – s větší postelí. K jeho rozladění ale hlava země galského kohouta nakonec nepřijede.

O vzácné hosty však Tito jinak nemá nouzi a Modrým vlakem se sveze na 60 světových státníků, mezi nimi například sovětský první tajemník Leonid Brežněv (1906–1982), palestinský vůdce Jásir Arafat (1929–2004) či britská královna Alžběta II. (*1926).

Sveze se v něm ovšem i představitelka filmové Kleopatry, herečka Elizabeth Taylorová (1932–2011).

Jména z historie

Plavi voz postupem času táhnou tři lokomotivy, vyrobené v německém Mnichově. Jsou pojmenované podle míst slavných bitev jugoslávských partyzánů – Kozara, Sutjeska a Dinara.

Od roku 1978 přibude ještě čtvrtá lokomotiva americké výroby, ale s jugoslávským jménem Neretva. Modrý vlak je pro případy nouze vybaven vlastním 30kilowattovým generátorem.

Luxus v každém vagonu

Modrým vlakem Tito vyráží nejen na domácí, ale i zahraniční cesty, a je tak nutné, aby vypadal náležitě reprezentativně. Interiér vozů je vyveden ve stylu art deco. Na ničem se nešetří, používají se ty nejluxusnější materiály.

Místnosti tak zdobí dřevěné mozaiky. Jejich panely i nábytek jsou z ořechu, mahagonu či hrušky. Jedním z nejimpozantnějších kusů je banketní stůl pro 28 lidí. Záclony a jiné textilní doplňky jsou utkány ze sametu a hedvábí.

Svítící brzdy

Výbava masivními materiály si vybírá svoji daň na hmotnosti celé soupravy. Modrý vlak totiž váží přibližně dvojnásobek toho, co ten běžný. Kvůli tomu má jednak omezenou rychlost, která nepřesáhne 100 kilometrů za hodinu, a jednak větší zátěž na tlakové brzdy. Ty prý bývají při prudkém zpomalování natolik rozžhavené, že rudě svítí.

Pokoj k tajnostem

Modrý vlak musí sloužit jako dokonalá náhrada za prezidentské sídlo. Tito a jeho manželka Jovanka Broz (1924–2013) v něm mají každý vlastní ložnici, ale společnou koupelnu.

Nechybí kancelář, několik konferenčních místností včetně mimořádně zabezpečeného tzv. „hluchého pokoje“, kde se odehrávají ta nejtajnější státnická jednání.

Maximum pohodlí

Pohodlí pasažérů zajistí také použití nejmodernějších technologií, jako jsou klimatizace, televize, telefony, a pro krácení dlouhých cest nechybí ani filmový sál s projektorem.

Poslední cesta

Železniční stanice a zastávky po celé Jugoslávii jsou v květnu 1980 zavaleny truchlícími davy. Čekají na Modrý vlak, který naposledy veze zemí ostatky Tita, jenž před pár dny zemřel. Poté souprava zamíří do depa, odkud vyjíždí už jen výjimečně.

Dnes jsou vagóny Modrého vlaku součástí muzejní expozice a kromě soukromých ložnic Tita a jeho choti, si je lze pronajmout k soukromé akci.