Najednou kolem ní šlehají plameny, které pohlcují její šaty a olizují kůži. Matyldu Marii Rakousko-Těšínskou zachvacuje panika. A to všechno nejspíš jen kvůli cigaretě…
Arcivévodkyně Matylda Marie Rakousko-Těšínská (1849–1867) se narodila do zlaté kolébky habsbursko-lotrinské dynastie.
Její matka Hildegarda Luisa Bavorská (1825–1864) je sestřenicí samotné císařovny Alžběty (1837–1898), a dokonce s ní má přívětivý vztah, což u slavné Sisi není tak úplně zvykem.
Otec Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský (1817–1895) je zase vnukem císaře Leopolda II. (1747–1792) a blízkým poradcem císaře Františka Josefa I. (1830–1916).
Poloviční sirotek
Šlechtická rodina pobývá hlavně v dolnorakouském lázeňském městě Badenu, kde má zámek Weilburg, nebo ve svém vídeňském paláci. Tady si Matylda hraje se starší sestrou Marií Terezií (1845–1927).
Bratra Karla Albrechta (1847–1848) však nikdy nepozná, protože se narodil a také zemřel ještě předtím, než přišla na svět. Další smutek rodinu zahalí v dubnu 1864, kdy pouze 38letá Hildegarda Luisa umírá na zánět plic a pohrudnice.
Nešťastná láska
„Bude královnou Itálie, čímž se upevní vztahy mezi touto zemí a Rakouskem,“ počítá se s Matyldou v rámci sňatkové politiky. Jejím vyvoleným se přitom má stát italský korunní princ Umberto Savojský (1844–1900).
Jenže mladičká Matylda se už v roce 1861 zakoukala do jiného. Arcivévoda Ludvík Salvátor Toskánský (1847–1915) její city opětuje a není se čemu divit, jde o krásnou dívku, jejíž obličej lemují tmavé vlasy.
Možná je spojuje také zájem o umění, o němž vypovídá skutečnost, že Matylda často navštěvuje divadla a galerie. Ludvík Salvátor se dokonce snaží zvrátit její osud coby Umbertovy manželky, aby se s ní mohl sám oženit, jenže není to nic platné.
Dohoda stále platí, a tak k žádným změnám nedojde. Nikdo ovšem netuší, že Matylda své svatební zvony stejně nikdy neuslyší…
Nepředstavitelná bolest
Dne 22. května 1867 se stane podivná událost. Matylda se ve vídeňském zámku Hetzendorf chystá do divadla či na procházku s otcem. Verzí o průběhu události existuje několik. Jedno je ovšem jisté: najednou je slyšet křik.
Arcivévodkyně se ocitá v plamenech, které jsou dobře živeny jejími zdobenými šaty. Všichni přítomní se honem snaží látku uhasit. Když se to konečně podaří, Matylda jen sténá. Má totiž těžké popáleniny druhého a třetího stupně a část oděvu přiškvařenou na kůži.
Prožívá nepředstavitelnou bolest. Několik dní s ní ještě žije. Ludvík Salvátor chce být každý den informován o tom, jak se jí daří. Dokonce snad na chvíli svitne malá naděje, že by mohla přežít. Nakonec však teprve 18letá dívka umírá.
Náhodná sirka
„Co se mohlo stát?“ ptá se nejen zničený Ludvík Salvátor. Arcivévodkyni se nejspíš vymstil vzdor. Její otec nesouhlasil s tím, aby kouřila cigarety, ale právě jednu z nich zřejmě měla zapálenou, když uslyšela jeho kroky.
Nedopalek se pokusila schovat za záda, načež od něj chytily její šaty… Tomu alespoň mají napovídat sirky, nalezené na zemi v místnosti, kde k tragédii došlo. Dobový tisk k události uvádí poněkud nevinnější verzi:
„22. května, když stála u okna v paláci ve Vídni a mluvila se svým mladším bratrancem arcivévodou Fridrichem, náhle ucítila palčivé horko a vykřikla. Její zřízenci k ní přispěchali a uviděli, že nešťastná dáma je v plamenech.
Z neznámé příčiny, protože se říká, že v místnosti nebyl ani oheň, ani světlo, její šaty vzplanuly a její záda, paže, krk a dolní končetiny byly vážně popáleny, než se plameny podařilo uhasit.
Předpokládalo se, že musela šlápnout na zápalku, která nedbale spadla na podlahu.“ Pohřeb Matyldy se koná 11. června 1867 a její ostatky jsou uloženy do císařské hrobky ve Vídni. Arcivévodkyně tak spočine vedle své matky a bratra.
