Králem se vůbec stát neměl, ale když už ho osud na trůn posadil, stal se rovnou největším panovníkem historie. Sedžong Veliký toho dal svému národu tolik, že se před ním sklánějí Korejci ještě po šesti staletích.

Území Korejského poloostrova je v polovině 14. století součástí mongolské říše Jüan, mezi obyvatelstvem ale stoupá nespokojenost. Do čela odporu se staví generál I Song-gje (1335–1408), který s pomocí armády získá trůn a zakládá dynastii Čoson.

Nebude to ale on, kdo se stane největší postavou její historie. To čeká až na čtvrtého panovníka v pořadí…

Čistky v paláci

Princ Sedžong (1397–1450) je sice až třetím synem krále Tchedžonga (1367–1422), ale otec mu už odmalička dává přednost před jeho bratry.

Prokazuje tím velkou prozíravost, protože nejstarší Ji Je (1394–1462) je pro panovnickou funkci vzhledem ke svému prostopášnému způsobu života zcela nevhodný a Hyoryeong (1396–1486) směřuje spíše k duchovní kariéře, načež se stane buddhistickým mnichem.

Král Tchedžong musí zrušení nástupnictví nejstaršího syna prosadit silou proti vůli nejvlivnějších členů svého dvora, kteří lpějí na tradicích, a znamená to rozsáhlé palácové čistky.

Radí se s lidem

Na trůn Sedžong formálně usedá v roce 1418, ale je to jen „zácvik“. Jeho otec vládne zemi pevnou rukou ještě čtyři roky a veškerá rozhodnutí činí výhradně sám. V roce 1422 si ale 25letý Sedžong už musí poradit sám, protože panovník umírá.

Brzy se ale ukáže, že na trůn usedla správná osoba. Hned od začátku se Sedžong pouští do reforem celé země. Především omezuje vliv náboženství na chod státu, nezapomíná ale ani na obranu země.

Nejenže vysílá vojáky proti pirátům ve Východočínském moři, ale zavádí používání střelného prachu, nařizuje vyvíjet děla a do výzbroje zařazuje další nové zbraně.

Kvůli reformě daňového systému neváhá dokonce uspořádat průzkum veřejného mínění, kterého se během pěti měsíců zúčastní 172 806 lidí.

Vhodné i pro ženy

Sedžong je známý jako významný podporovatel vědy. Zakládá královský výzkumný ústav, kam povolává nejbystřejší myslitele země. „Nerozděluji vědce na urozené a neurozené,“ zní jeho názor.

Díky tomu se do jeho institutu může dostat i vynálezce Jang Jeong-sil (1390–po r. 1442), autor astronomických zařízení, tiskařského stroje, vodních hodin nebo nových slitin pro výrobu ostřejších zbraní.

A pak přichází čas pro Sedžongovo životní dílo – korejskou abecedu hangul. Do té doby totiž korejština neměla vlastní písmo.

„Můj lide, právě jsme vytvořili písmo s 28 písmeny, takže bude možné, aby si jej každý lehce osvojil a využil ku prospěchu v každodenním životě,“ oznamuje slavnostně Sedžong v roce 1446. Prohlašuje, že hangul je možné se naučit za jediné dopoledne.

Někteří tradiční vzdělanci hangulu posměšně přezdívají amgul neboli ženská abeceda, aby dali najevo, že když je schopna abecedu se naučit i žena, patrně nebude stát za nic.

Sedžong má další smělé plány, ale cukrovka ho na sklonku života připraví o zrak a umírá v roce 1450 ve věku nedožitých 53 let. Za pouhá tři desetiletí se ale stačil stát jedním z největších vládců korejské historie.