Člen kulturní komise národního výboru v hledišti znervózní. Gauner nad gaunery, postava policisty Lockita, šikovně manipuluje celým podsvětím. Zloději a prostitutky se vyjadřují sofistikovaným jazykem politiků a veřejných činitelů. A publikum tomu nadšeně tleská…

Od roku 1969 se Československo noří do normalizačního temna. Kulturní instituce ovládli prosovětští komunisté a z jevišť, televize i filmu mizí režimu nepohodlné osoby. Damoklův meč visí také nad Václavem Havlem (1936–2011).

Jeho absurdní dramata se už hrají jen za hranicemi. Když prozíravý intelektuál pošle v dubnu 1975 prezidentovi Gustávu Husákovi (1913–1991) otevřený dopis o stavu společnosti, represe proti němu ještě zesílí.

Kulisácký underground

Vedoucí jevištní techniky z Divadla Na Zábradlí, srdcem a duší divadelník, si stýská po starých časech a celá parta kulisáků jakbysmet.

„Mohli bychom nazkoušet Zahradní slavnost,“ napadne Andreje Kroba (*1938), který si občas střihne nějakou roličku a zrežíruje ochotnické představení. S Havlem se znají od vojny, a tak ho bez rozpaků požádá o souhlas. Autor ho překvapí.

Z šuplíku vytahuje úplně novou hru Žebrácká opera, kterou si u něj původně objednal Činoherní klub.

Teď o ni ztratil zájem… Kroba mafiánská groteska nadchne, protože „podstatou hry jsou intrikánské praktiky londýnských gaunerů z podsvětí bojujících mezi sebou o majetek a o koryta úzkostlivě spisovnou češtinou“. Téma na poměry v Československu jak ušité!

Předloha ovšem pochází z roku 1728. Na just vznešeným italským operám ji napsal Angličan John Gay (1685–1732). O 200 let později látku adaptoval německý marxista Bertolt Brecht (1898–1956). Soudruzi jméno angažovaného autora Třígrošové opery jistě znají…

Premiéra v hostinci

Nadšení amatéři se statečně potýkají se složitým jazykem. Jednoho dne pozve Krob na zkoušku Havla. Zkušený divadelník vše pozorně sleduje a zahrne režiséra cennými připomínkami. Spokojený s dalším vývojem pak sepisuje seznam premiérových hostů.

Povyražení party nadšenců dozrává v divadelní událost. „Když začal jmenovat, zatočila se mi z těch jmen hlava,“ vzpomíná Anna Freimanová (*1951) v publikaci Gauneři z Horních Počernic.

„Jedna divadelní veličina vedle druhé… Strašně se na svou premiéru po letech těšil a chtěl mít u toho své lidi.“ Principál Krob běhá po úřadech s žádostí o povolení k soukromé předváděčce ochotnického Divadla na tahu. Havlovo jméno u titulu vynechává. Soudruhům připadá věc ideově nezávadná a dávají mu zelenou.

Podvratná akce

Světová premiéra nové hry světového autora se koná 1. listopadu 1975 v restauraci U Čelikovských v Horních Počernicích na okraji Prahy.

Vapříbuzní nabitém hospodském sále pro 200 lidí usedají příbuzní a kamarádi trémou rozechvělých ochotníků i režimem pronásledované osoby.

Natěšený Václav Havel s manželkou Olgou (1933–1996), bývalý ředitel Divadla Na zábradlí Jan Grossman (1925–1993), herci Pavel Landovský (1936–2014), Jan Tříska (1936–2017), Vlasta Chramostová (*1926) s kameramanem Stanislavem Milotou (1933-2019) a řada dalších.

Zděšený zástupce místního národního výboru se o přestávce raději vytratí. Co viděl, o tom mlčí. Státní bezpečnost, která má disidenty sledovat, se o akci dozvídá až 3. listopadu! Okamžitě rozjíždí hysterický hon na zúčastněné.

K výslechům žene omylem i lidi, kteří o akci doposud nic netuší. Nechtěně tak zajistí premiéře Žebrácké opery pěknou reklamu. Slovy postavy Billa Lockita: „Kdo neví, že slouží, slouží vždycky nejlíp!“