Japonskem zmítá občanská válka, kterou má rozhodnout bitva u Sekigahary. Ta vstoupí do dějin země vycházejícího slunce ne jako čas hrdinských činů a sebevědomých válečníků, ale jako okamžik největší zrady.

Stát se šógunem, nejvyšším vojenským vládcem Japonska, je cílem mnoha ambiciózních mužů. Na přelomu 16. a 17. století o tento post usilují dva znepřátelené klany.

Iejasu Tokugawa (1543–1616) je nejvýraznější osobností rodu Macudairů, v cestě mu ale stojí stejně mocní Tojotomiové. Hidejoši Tojotomi (1537–1598) sice nedávno dokázal sjednotit Japonsko, ale v očích mnohých si uškodil neúspěšnou invazí do Koreje.

Po jeho smrti je navíc klan Tojotomiů v nevýhodné pozici, protože vzhledem k rolnickému původu pravidla zapovídají, aby se kdokoli z rodu stal šógunem. To ovšem nijak nebrání nevraživosti, kterou k sobě oba nejmocnější rody cítí.

Mnoho nepřátel

Tokugawa je přesvědčen, že právě on je předurčen stanout v čele země. Čelit ale musí odporu na více frontách.

Na severu ho ohrožuje opevněný hrad Aizu generála Kagekacu Uesugiho (1556–1623), na západě se kolem hradu Sawajama formuje aliance pod vedením samuraje Micunariho Išidy (1559–1600), dalšího ze stoupenců Tojotomiů.

„Vyhlašuji Tokugawovi válku,“ oznamuje Išida a začíná likvidovat jeho stoupence. Tokugawa musí reagovat a vrhá všechny síly na západ. Po cestě se ale jeho vojsko rozpadá na menší části, protože ohnisek odporu je příliš mnoho.

Když Tokugawova armáda 15. září 1600 dorazí k městečku Sekigahara v prefektuře Gifu, má tak „pouze“ 45 000 mužů. Proti ní stojí síla 128 000 bojovníků. Zdá se, že o výsledku střetu je rozhodnuto předem…

Zrada v dešti

Išida chytře využívá terénu a rozmisťuje své jednotky tak, aby nepřítele vlákal do údolí. Tokugawa je ale lstivý diplomat a tajně vyjednává s mnoha vůdci rodinných klanů, prozatím stojících na opačné straně.

Někteří z nich s vidinou přislíbených výhod stáhnou své muže a poměr sil se začíná měnit. Bitva se rozhoří, armády se proti sobě vrhají v prudkém dešti a v blátě a v tuto chvíli musejí odpadlíci přiznat barvu.

Rozhodující je vlivný daimjó, šlechtic Hideaki Kobajakawa (1577–1602). V okamžiku, kdy nařídí svým početným jednotkám zapojit se do boje na straně Tokugawy, následují ho i dosud váhající velitelé dalších klanů. Západní aliance je zrazena a bitva je během pouhých sedmi hodin rozhodnuta.

Poprava v hadrech

Někteří z poražených velitelů spáchají rituální sebevraždu, jiní upadnou do zajetí. Nejhorší osud čeká samotného Išidu. Z bojiště se mu nejprve podaří uprchnout, ale po několika dnech je vesničany z okolí dopaden.

Nejprve je se zavázanýma očima veřejně vystavován v dámském kimonu na oslu v ulicích Ósaky, pak ho čeká smrt. Místo svého potrhaného kimona před popravou hrdě odmítne nové oblečení, které mu posílá Tokugawa se vzkazem „od Jeho Výsosti“.

„Tokugawu jako Výsost neuznávám,“ prohlásí Išida. Způsob popravy je obzvláště krutý. Išida je až po hlavu zahrabán do země a po tři dny bit vesničany bambusovými meči.

Jeho uříznutá hlava je pak vystavena v hlavním městě Kjótu, podle legendy však po několika dnech záhadně zmizí.