Jak je svět velký, jaký má vlastně tvar a kde se co nalézá? Takové otázky si lidé pokládají od úsvitu věků. Až donedávna ale neměli k jejich zodpovězení nic než své dvě oči a sem tam nějaký ten úhelník.

O to více fascinující je sledovat, jak se snažili přehlédnout celý známý svět i jeho hranice…

Dokud se člověk nevznesl k nebesům, nikdo pořádně nevěděl, jak přesně naše planeta vypadá. „Ať už to bylo ovlivněno náboženstvím, politickými zájmy či uměleckým vyjádřením, naše planeta nebyla vždy chápaná shodně.

Její reprezentace byly často motivovány vnějšími faktory, které zakrývaly vnímání světa těm, kdo v těch dobách žili,“ píše současný norský autor a novinář Thomas Reinertsen Berg.

A při pohledu na mapy vytvořené v „předsatelitním“ období nezbývá než přisvědčit (byť i moderní mapy mohou například tím, co je v jejich středu, vyjadřovat politicko-geografické postoje).

Metoda odborníků

„Tak kolik?“ volá pozorovatel s tužkou v ruce na druhého. „Rovných 50 stupňů,“ zní odpověď.

Když dají dohromady úhly svírané mezi dvěma místy na pobřeží a ostrovem na horizontu a zároveň znají i délku mezi těmito místy, pak je výpočet vzdálenosti ostrova dílem okamžiku.

Jako tzv. triangulace se v elementární geometrii označuje způsob zjišťování souřadnic a vzdáleností, díky kterému je možné i bez satelitů vcelku přesně zmapovat prostor.

Něco takového ovšem používají jen pečliví kartografové, ti zbývající si vystačí s hrubou znalostí světových stran okořeněnou bájeslovím a kulturním hodnotovým žebříčkem…

Oceán plný příšer

Hliněná deska z období Novobabylonské říše (existovala mezi lety 626–539 př. n. l.) zobrazuje svět jako disk, kolem něhož obtéká voda. Uprostřed leží město Babylon, jímž protéká řeka Eufrat, a kolem něho se nachází sedm měst.

Za pevninou se rozkládá širý oceán plný mytologických příšer. Odsud podle kulturní tradice přichází zimní období.

Do Čech nedošel

Ačkoliv nejde do detailu, na mapě od antického historika Herodota (asi 484–asi 420 př. n. l.) lze jasně rozeznat celou oblast Středomoří včetně ostrovů, severní Afriku i Asii až k řece Indus. Z Evropy historik zaznamenal jižní pobřeží a nejseverněji je vidět řeka Dunaj.

Ježíš proti drakům

Ačkoliv tzv. Psalterova mapa ze 13. století pochází z Anglie a lze si na jejím okraji všimnout města Londýna, v jejím středu se nachází Jeruzalém.

Východ je nahoře, odkud Zemi žehná Ježíš Kristus. Naopak na západě (dole na mapě) stojí dvojice draků přísně střežících cestu hříchu.

Svět pro prince

Nejvýznamnějším exemplářem portolánové (námořní navigační) mapy je tzv. Katalánský atlas. Kresba velmi detailně znázorňuje pobřeží Středomoří a Černého moře.

Samozřejmostí je vyznačení přístavů. Atlas vznikl na objednávku korunního prince Jana Aragonského (1350–1396) v roce 1375.

Chyba přetrvá

Novou dvojici kontinentů na západě vůbec poprvé v mapě označí jako „Ameriku“ německý kartograf Martin Waldseemüller (1470–1520).

Ačkoliv jeho dojem o objeviteli Nového světa je mylný (objev připsal italskému cestovateli Amerigovi Vespuccimu), název se ujme. Svou mapu pod názvem Universalis Cosmographia vydává v roce 1507.

Dotyk kontinentů

Za první moderní atlas se označuje soubor 53 map, zvaný Theatrum Orbis Terrarum neboli Divadlo světa. Na svědomí ho má vlámský kartograf Abraham Ortelius (1527–1598), jehož dílo odstartuje počátek zlatého věku nizozemské kartografie. Mezi zajímavosti patří i enormní blízkost mezi Antarktidou a Jižní Amerikou.