Někdy kolem roku 1290 jsou v oblasti dnešní Kutné Hory otevřeny bohaté stříbrné žíly. Rázem se sem sjíždějí lidé ze všech koutů království i z ciziny.

Doboví kronikáři hovoří až o 100 000 příchozích, dnešní historikové jsou opatrnější a uvádějí 10 000. Mezi nimi je hodně zkušených havířů.

Mohou zbohatnout

V počátcích těžby stříbra v Kutné Hoře se havíři sdružují do bratrstev. Jde o svobodné řemeslníky, kteří se s ohledem na svou specializaci těší z řady výsad. Mezi jejich privilegia patří podíl na výnosu.

Vzhledem k tomu, že sami rudu nezpracují, ji obvykle rychle přeprodávají dál. Někteří dokážou zbohatnout. Skutečně zkušení havíři rozpoznají rudné žíly podle složení horniny, přítomných minerálů nebo vody.

Rychle pod zem

Do štol, dlouhých někdy až 1400 metrů, se havíři spouštějí „výtahem“ (na povrchu se nachází vrátek – hašpl, který zároveň slouží k vyzvedávání vytěžené rudy), po žebřících, nebo se do nich sklouznou na kůžích či pytlech úklonnými šachtami.

2,5 centimetru za den

V podzemí na ně čeká těžká dřina. Spolehnout se musejí výhradně na ruční nástroje. Patří mezi ně různě tvarovaná želízka a mlátek. S nimi trpělivě rozrušují kámen.

Odhaduje se, že s tímto primitivním vybavením středověký havíř ve štole s profilem 2 x 1 metr postoupil za den o pouhých 2,5 centimetru.

Nezbytná výbava

K dalšímu vybavení havíře patří necičky (troky) nebo truhly (kastny), v nichž se narubaná ruda tlačí po podlaze štoly směrem k těžní jámě. U ní se přesypává do věder nebo kožených vaků a pomocí vrátku a za úsilí hašplířů se vytahuje na zemský povrch.

Muži v bílém

Havíři na sebe cestou pod zem oblékají perkytle – pláště s kapucí, které jim sahají po kolena, kryjí ruce a hlavu. Navzdory tomu, že se při namáhavé práci ušpiní, mají perkytle obvykle bílou barvu.

Nezbytnou výbavou havířů je i hliněný kahan, v němž je knot namočený v loji, aby si v podzemí mohli svítit.

Královský zákon

S rozmachem těžby stříbra v Kutné Hoře vydává v roce 1300 český král Václav II. (1271–1305) báňský zákon, tzv. Královské horní právo.

Na svou dobu jde o převratný dokument, protože kromě vymezení panovnického práva na vytěžené stříbro třeba pamatuje i na sociální zabezpečení havířů.

Vladař si je jejich nebezpečné práce podle všeho dobře vědom, a tak jim stanovuje pouze šestihodinovou pracovní směnu.