Výzkum poblíž vesnice Barumini na Sardinii se táhne už řadu měsíců. Teprve na jaře 1951 ale italský archeolog Giovanni Lilliu narazí pod nánosy hlíny na zbytky prastaré kamenné stavby. „Je to ono,“ zaraduje se vědec. Právě objevil největší dochovanou stavbu nuragu! 

Malebný ostrov Sardinie, ležící poblíž západních břehů Itálie, je dodnes obestřen rouškou tajemství. A není divu, téměř na každém kopci se tady totiž tyčí podivná kuželovitá stavba. Tyto „kamenné homole“ budovali zdejší obyvatelé zhruba od roku 1800 př. n. l.

až do 3. století př. n. l. a kromě několika soch a posvátných nádrží na vodu je to to jediné, co po této kultuře do současnosti zůstalo.

Vzhledem k tomu, že se jich na ostrově nachází více než 7000, je tato ztracená civilizace pojmenována podle nich – tedy nuragská.

Stavitelé a pastevci

O stavitelích se toho neví příliš, jelikož nepoužívali písmo. Má se ale za to, že na ostrov připluli ze severní Afriky, a to před více než 3500 lety. Byli zběhlí v řemeslech i v architektuře a výrazně tak zastínili veškeré své ostrovní předchůdce.

Byť jejich stavby připomínají mohutné kamenné hrady a opevněné tvrze, nejednalo se o žádné válečníky, ale o pastevce koz a ovcí. Největšího rozkvětu tato civilizace dosáhla zhruba v 9. století př. n.

l., kdy čile obchodovala s okolními kulturami, vyráběla předměty z bronzu a její populace jen kvetla. Moderní odborníci odhadují, že v dané době pobývalo na Sardinii až čtvrt milionu obyvatel.

Účel neznámý

K čemu přesně nuragy dávným lidem sloužili, o to se vědci přou dodnes. Mohly mít funkci symbolickou, mocenskou, náboženskou i vojenskou.

Vzhledem k tomu, že mnohé z nich se nacházejí ve vyvýšených polohách, je pravděpodobné, že byly také jistými kontrolními body. Všechny navíc vypadají úplně stejně – jsou postaveny z velkých opracovaných kamenů, které nejsou spojeny žádnou maltou.

Velké nuragy dosahují výšky 20 metrů a dodnes se neví, jak Nuragové na jejich vrchol usazovali několikasetkilogramové kameny. Ty jsou do sebe perfektně zaklíněné, takže stavba je velmi stabilní. Uvnitř se obvykle nachází několik místností nad sebou.

Hlavní nurag sloužil nejspíš k obraně, ale asi ho užíval i náčelník kmene. Kolem postupně vyrůstaly opevněné osady…

Rozebrali je

Nuragové obývali Sardinii skoro 1500 let. Teprve s příchodem dalších kultur, zejména Féničanů a Kartaginců, se začali postupně stahovat do nepřístupných hor. Z jejich monumentálních staveb dnes zůstala jen torza.

Nemůže za to ani tak zub času, jako spíše nenechavé ruce místních, kteří v posledních 150 letech věže postupně rozebrali.

V polovině 19. století zde totiž vstoupil v platnost zákon nařizující povinné oplocení pozemků, o století později se zase ve velkém budovaly silnice. Kameny z nuragů tak posloužily jako ideální stavební materiál.