Na slavné svatbě se radují všichni, jen nevěsta ne. V jejím světě se žen na názor nikdo neptá. Tahle dívka je ale výjimečná. Manželovi uteče a zanedlouho se právě ona stane vůdkyní svého národa.

Až do svých 18 let je kyrgyzská dívka Kurmandžan (1811–1907) nikterak nápadnou příslušnicí nomádského kmene Munguš v Alajském pohoří ve Střední Asii. Její bohatá rodina lpí na dodržování tradic, k nimž patří i domluvené sňatky k upevnění rodových vazeb.

Kurmandžan je proto provdána za muže o tři roky staršího a poprvé ho spatří až po svatbě. „Nezůstanu po boku někoho, koho nemiluju!“ prohlásí a od manžela uteče, což je v její komunitě něco neslýchaného.

Neústupnost, která v ní dosud dřímala, se od té chvíle začne projevovat naplno. „Trvání na sňatku z lásky je hlavním poselstvím Kurmandžan, hrdinky kyrgyzských žen,“ prohlašuje kyrgyzský historik Tynčtykbek Čorojev.

Mocný nepřítel

Uplyne několik let a hrdá Kurmandžan zaujme dalšího muže. Oblastní vládce Alimbek (1799–1862) už je partner podle jejího gusta a Kurmandžan se stává jeho ženou. Imponuje jí zejména svým bojem za nezávislost kyrgyzského lidu.

Dlouhá léta příprav na vyhlášení samostatnosti však končí tragicky. Alimbek je v roce 1862 zavražděn. Vdova zaujímá jeho místo a stejně jako on smí užívat titul datka, dosud vyhrazený pouze mužům.

„Je právoplatnou vládkyní území jižního Kyrgyzstánu,“ uznávají kmeny široko daleko. Během příštích let dokáže sjednocovat dosud znesvářené rody a udržovat mír. Jen se sousední říší mírumilovné soužití zachovat nelze.

Ruská armáda se tlačí do Střední Asie. „Takové síle nedokážeme čelit,“ uvědomuje si Kurmandžan. Rozhodne se proto přijmout nevyhnutelné a před mocným nepřítelem se sklání.

Rusko její vlast obsazuje v roce 1876 a datčino podvolení zabrání obrovskému krveprolití.

Alejská vládkyně

Datka spolupracuje s ruským velitelem expedičních sil Michailem Skobelevem (1843–1882) a dělá vše pro to, aby zachovala klid. Dosáhne propuštění většiny zajatých odbojářů a chrání své kmeny.

Díky ní se podaří udržovat kočovné tradice, zabránit pronásledování lidových léčitelů a v rámci ruských státních struktur uchovat kmenovou autonomii. Rusové dobře vědí, že jen její zásluhou se nemusejí pouštět do krvavých konfliktů s nejistým výsledkem.

Kurmandžan na důkaz partnerství v roce 1895 obdrží od cara Mikuláše II. (1868–1918) zlaté hodinky zdobené diamanty. Ne všem doma se datka svými postoji zavděčí.

I přes to, že svou zemi odevzdala uchvatitelům, se ale až do konce života těší úctě svého národa, vojáků i zahraničních návštěv. „Alejská carevna,“ zní její přezdívka, s respektem vyslovovaná i Rusy.

Portrét na bankovce

Kurmandžan se na sklonku života stahuje do ústraní. Ze světa odchází ve věku 96 let, pouhých šest měsíců poté, co etnograf Carl Gustaf Mannerheim (1867–1951), budoucí finský prezident, při své návštěvě pořídil její unikátní fotografii.

Ta se později stane podkladem pro vytvoření datčina portrétu, zdobícího dnes jednu z kyrgyzských bankovek. „Byla současně generálem i guvernérem a dokázala, že i žena může vést svůj národ,“ připomíná historik Čorojev.