Nebude o tom diskutovat. Generál Franco se už rozhodl! Na odlehlém místě v horách vyroste monumentální památník jako pocta všem frankistům i republikánům. S tím, kdo ho vybuduje, si španělský diktátor hlavu neláme. Prostě na stavbě „zaměstná“ politické vězně!

Generál Francisco Franco (1892–1975) to dokázal. Občanská válka ve Španělsku skončila na jaře roku 1939 jeho vítězstvím. Teď bude vládnout zemi on!

O rok později přichází s myšlenkou vybudovat památník, kterým by uctil padlé frankisty i poražené republikány. Nikdo mu neodporuje, a tak se v horách asi 50 kilometrů severozápadně od Madridu, na místě zvaném Údolí padlých, brzy začíná čile stavět.

Na otrockou práci nažene Franco i tisíce politických vězňů, z nichž se velká část do svých cel už nevrátí…

Vrah objímá své oběti

Stavba monstrózního mauzolea trvá 18 let a až 1. dubna 1959 sem zavítají první návštěvníci. Mohou „obdivovat“ benediktinské opatství a hlavně baziliku vykopanou hluboko ve skále.

Její slabě osvětlené chodby dlážděné černým lesklým mramorem v nich vyvolávají hrůzu. Pomyslnou třešničkou na dortu tohoto morbidního díla je kříž vysoký 150 metrů, viditelný ze vzdálenosti několika desítek kilometrů.

Franco nechává v Údolí padlých pohřbít přes 30 000 vojáků z obou válčících stran. Nikdo se nestará o to, kdo se kde „válí“. V místní kostnici je údajně uloženo i několik set nebožtíků, aniž by s tím jejich rodiny souhlasily!

Identita poloviny pohřbených se dá dohledat v místním klášterním archivu, o té druhé se však nic neví… Na stejném místě jako oběti občanské války je v roce 1975 pohřben i sám Franco.

Mnoho Španělů to dodnes považuje za vrcholný projev neúcty a volá po exhumaci a přestěhování diktátorova těla. Španělská vláda toto řešení vloni posvětila, nicméně Francova rodina je proti. O celé záležitosti tak bude muset rozhodnout španělský nejvyšší soud.

*** Utajovaný koníček ***

Stejně jako Hitler (1889 – 1945) i Francisco Franco zbožňuje umění a rád maluje. Na rozdíl od německého vůdce však nemá umělecké ambice a svůj koníček úzkostlivě tají.

„Po večeři se s námi vždycky rozloučil a zavřel se ve svém ateliéru.“, vzpomíná generálův vnuk Francisco. U plátna a se štětcem v ruce si Franco, i na radu svého osobního lékaře, dokonale odpočine od státnických povinností.

Mezi diktátorovými díly jsou krajinky, portréty jeho jediné dcery Carmen (1926 – 2017), plachetnice, a hlavně lovecké výjevy.