V poušti Taklamakan byla koncem minulého století objevena stovka hrobů s téměř netknutými mumiemi. Všichni mrtví byli pohřbeni s úctou a četnými milodary.

Asi nejvíc přitom vědce zaujal hrob tříměsíčního chlapečka s modrou filcovou čapkou, z níž se draly blonďaté vlásky. 

Fakt, že jsou těla dávných lidí nesmírně dobře zachovalá, přičítají odborníci zdejším klimatickým podmínkám. Sucho, prosolené písky a extrémně chladné zimy dokázaly ostatky dokonale zakonzervovat. Daleko víc je proto šokuje podoba mrtvých.

Ačkoli se mumie nacházejí na čínském území, nejsou čínského, ba ani asijského původu. Jde o vysoké lidi bílé pleti se světlými nebo zrzavými vlasy, modrýma, kulatýma, hluboce posazenýma očima, úzkými nosy a dlouhými končetinami.

Jejich stáří odhadnou odborníci na bezmála 4000 let. Kde se tu vzali a odkud přišli? Tím si vědci lámou hlavu dodnes.

Klobouky v hrobech

Už koncem 19. století vede v oblasti Tarimské pánve v čínské středoasijské provincii Sin-ťiang výzkum malá skupina švédských expertů. Narazí sice na pár hrobů, ale jejich objevy upadnou na další dlouhé roky v zapomnění.

Patrně i kvůli tomu, že Číňané oblast ve 2. polovině 20. století používají pro jaderné pokusy a vstup do ní povolí málokomu. Teprve v 70. letech minulého století navážou na švédské objevy místní archeologové.

Podniknou zde několik výzkumných expedic a to, co naleznou, je ohromí. Během desítek let objeví v mělkých jámách pokrytých kůžemi a rákosím na 1000 dokonale zachovalých mumií. Na tělech mají oblečení, na kterém jsou původní vzory i barvy.

Z nálezů je patrné, že tarimští lidé dokázali spřádat ovčí vlnu, barvit ji pestrými barvami a tkát textilie se složitými vzory. Archeologové objevují v hrobech také filc, který je složitě zdoben, anebo klobouky a čepice všemožných tvarů.

Migrovali opačně

Vůbec nejstarší mumií je takzvaná Kráska z Loulanu. Mrtvola ženy s velmi hezkými rysy obličeje a hustými spletenými vlasy je stará asi 4000 let. Ve tváři má zřetelné evropské rysy, podobně jako mnoho jejích souputníků.

Analýza DNA jedné z mumií ukáže, že má stejné genetické znaky, které jsou typické asi pro 40 procent dnešních Evropanů. Podle vědců patří pozůstatky lidí k národu Tocharů, který se řadí stejně jako například Češi k indoevropskému původu.

Jenže zatímco předchůdci Čechů vyrazili ze své pravlasti před tisíci let stejně jako ostatní Indoevropané na západ do Evropy, Tocharové z neznámých důvodů migrovali opačným směrem.

Splynuli s okolím

Kromě mumifikovaných ostatků se o Tocharech dochovalo i několik písemných zmínek.

V dobových čínských pramenech jsou obyvatelé regionu v Tarimské pánvi popisováni jako chovatelé dobytka a zemědělci, ale také jako zakladatelé městských států na proslulé Hedvábné stezce. Ženy i muži nosili vlasy dlouhé až na ramena a měli potetované končetiny.

Na freskách ze zaniklých buddhistických klášterů v regionu lze rozeznat vedle typických Asiatů i lidi s evropským vzezřením – rovnými úzkými nosy a světlýma očima.

Jak Tocharové zmizeli, není známo, pravděpodobně národ postupně splynul smísením s mongolskými kmeny, jež v oblasti převažovaly.