Mladík s řevem pobíhá po komnatě, máchá dýkou a vyhrožuje, že se zabije. Jeho matka nehledí na nebezpečí a vrhá se mu na pomoc. Krev, která dnes bude prolita, ale bude její.

Svůj původem slezský rytířský rod přivádí do Čech Jiří Lokšanský z Lokšan (asi 1491–1551) díky tomu, že se v roce 1523 stává sekretářem krále Ludvíka Jagellonského (1506–1526).

Dotáhne to až na říšského velkokancléře a s ohledem na své postavení získá i značné jmění. Patří k němu také panství Březnice nedaleko Příbrami. Tam ho z německého Augsburgu následuje manželka Kateřina Georgie z Adleru (1516–1580).

Se zámkem Březnice má Jiří velké plány. Zdejší gotickou tvrz začíná velkoryse přestavovat. „Chci reprezentativní a pohodlný zámek podle italských vzorů,“ zní majitelovo zadání architektům. Tomu odpovídá i pozvání umělců z Milána.

Původní hrad se rozrůstá o dvoupatrový palác s okázalou hodovní síní, všechny budovy sjednotí omítka se sgrafity a zeď nového paláce zdobí nová mramorová deska s erby rodu Lokšanů a Adlerů, která má navždy připomínat sňatek s Kateřinou. V tu chvíli už ale Jiřímu zbývají pouhé tři roky života.

Šílenství od Boha

Jiří Lokšanský tak již nemůže sledovat úspěchy dětí, které spolu s Kateřinou Georgií přivedl na svět. Synové se dočkají povýšení do panského stavu a neztratí se ani dcera Kateřina z Lokšan (1530–1590).

Ta se totiž v roce 1559 provdá za skvělou partii – Ladislava ze Šternberka (†1566), komorníka a tajného radu na dvoře tyrolského vévody. Méně spokojený by už Jiří Lokšanský byl s vnoučaty. Z pěti Kateřininých synů hned dva, Ondřej (†1625) a Ferdinand (†po r.

1590), trpí duševní poruchou. „Jsou od Pána Boha na rozumu poraženi,“ říká se o nich. Právě Ferdinandův stav se jednou stane příčinou obrovské rodinné tragédie…

Přísná a lakomá

Kateřinino manželství trvalo jen sedm let. V roce 1566 se stává vdovou podobně jako její matka, na rozdíl od ní si ale dokáže život uspořádat a po jejím boku se objevuje nový partner.

Je jím politik Jiří Popel z Lobkovic (asi 1540–1607), coby nejvyšší hofmistr Českého království třetí nejmocnější osoba v zemi. Ten žije život plný diplomatických jednání a intrik a nemá příliš času sledovat dění v rodině.

Ví sice o tom, že se šíří zvěsti o Kateřinině lakotě a přísnosti, ale podcení nebezpečí, plynoucí ze šílenství jejích synů z prvního manželství. Stav Ferdinanda ze Šternberka se totiž stále zhoršuje.

Vrah v železech

Mladík podléhá záchvatům zuřivosti a při jednom z nich se 6. května 1590 v pražském Lobkovickém paláci pokusí o sebevraždu krátkou dýkou neboli tulichem. Jeho matka je u toho a pokouší se synovi v činu zabránit. Ten ve svém šílenství obrátí zbraň proti ní.

„Ferdinand z Šternberka smyslem se pominuv, svou vlastní paní mateř tulichem zabil. A tak smyslem pominulý k ostřihání dán,“ píše o události kronikář Mikuláš Dačický z Heslova (1555–1626). Vrah je okamžitě v železech převezen kočárem na hrad Zelená Hora.

Ono ostřihání neboli střežení spočívá v uvržení do tamní stísněné sklepní kobky bez oken, kde dlouho nepřežije.