Zájem o lázeňství v 16. století roste a Karlovy Vary navštěvuje stále více šlechtických rodin i bohatých měšťanů. Rychlý rozvoj města však brzdí živelné pohromy, na které jsou radní krátcí. Těžkou hlavu mají hlavně z častých záplav a ničivých požárů.
V celém kraji už několik dní silně prší. Rybníky na říčce Teplé nedokážou tolik vody zadržet a jejich hráze se protrhnou. Navečer 9. května 1582 povodňová vlna dorazí do Karlových Varů.
Doslova spláchne desítky dřevěných domků, strhne všechny mosty a škody napáchá i přímo v lázních. Velká voda si vyžádá také mnoho lidských životů, na přesném počtu obětí se ale historické prameny neshodnou. Zhruba po osmi hodinách se říčka Teplá konečně vrací zpět do svého koryta…
Dvě proviněné
Po tragických záplavách budou mít Karlovy Vary přes 20 let relativní klid. 13. srpna 1604 však ve své tehdejší podobě přestanou existovat. Zničí je obrovský požár.
Kvůli převážně dřevěným domům, úzkým uličkám a silným poryvům větru oheň proletí městem velkou rychlostí. Vyhoří i místní radnice a chátrající areál hradu. Z více než stovky domů plameny nepoškodí pouze tři stavby.
Živelnou katastrofu přitom zavinily dvě dívky, které z okna zálibně koukaly na vojáky pochodující ulicí. Bohužel zapomněly, že na kamnech přepouštějí máslo. Když jim za zády začalo hořet, zpanikařily. Místo, aby zavolaly o pomoc, pokusily se oheň uhasit samy.
Neúspěšně, ze začouzené kuchyně musely utéct. Obě dívky později stanou před soudem, který je z města vypoví. Karlovy Vary se z tohoto neštěstí budou vzpamatovávat několik let.
Na jejich obnovu finančně přispějí města z celého Českého království a císař Rudolf II. (1552–1612) dočasně osvobodí vyhořelé lázeňské centrum od daní. Karlovarští radní se z nepříjemné události poučí.
Stavět se tentokrát bude hlavně z cihel a kamene, ulice už nejsou tak úzké a městská správa vydá pro obyvatele protipožární řád.
Boj s plameny
Během třicetileté války (v letech 1618–1648) region opakovaně vyplení švédská vojska. Později oblíbené lázeňské město ještě několikrát potrápí velká voda a 23. května 1759 také druhý a poslední velký požár. Jeho příčinu se tentokrát objasnit nepodaří.
Všechno začalo v domě U Tří mouřenínů, ve kterém žije cínařský mistr Josef Heilingötter. K rychlému šíření ohně opět přispěje silný vítr a také zpočátku zmatkující obyvatelé města.
Jak ale píše současný historik Lukáš Svoboda, „měšťané se… brzy vzchopili a začali s ohněm bojovat. Na pomoc jim přispěchali obyvatelé Lokte, kteří přivezli obří stříkačku.
Dále při hašení požáru pomáhali lidé z Andělské Hory, Březové, Hůrek, Olšových Vrat a ze Stanovic.“ Do večera se podaří oheň uhasit. Škody jsou však velké. Plameny zničily nebo poškodily přes 220 domů, zhruba dvě třetiny městské zástavby.
Nicméně obnova města díky věhlasu místních lázní proběhne rychle a zrekonstruované Karlovy Vary získávají jednotnější a reprezentativnější ráz, což přispěje ještě k jejich větší návštěvnosti.
