Církevní shromáždění nejvýznamnějších biskupů vyslýchá papeže, obviněného z mnoha zločinů. Obžalovaný je sice v síni přítomen, ale nemůže se bránit. Je totiž už devět měsíců mrtvý.

Svatý otec má být nestranný a nade všemi. Papež Formosus (asi 816–896), zvolený 6. října 891, má ale o pontifikátu jiné představy. Komu posadí na hlavu korunu Svaté říše římské?

O císařský titul usilují znepřátelené strany, které prosazují buď představitele Východofrancké, nebo Západofrancké říše.

Nakonec Formosus, veden vlastními politickými zájmy, korunuje východofranckého krále Arnulfa Korutanského (asi 850–899), jenž dokonce neváhá vojensky dobýt Řím.

Na Formosa se tak valí kritika ze všech stran, ale kontroverzní papež zanedlouho poté za nejasných okolností umírá. Neznamená to však, že se na papežský trůn už nikdy neposadí.

Nikdo neodporuje

Za Formosova nástupce je zvolen Bonifác VI. (†896), který však po pouhých 15 dnech v úřadu umírá, střídá ho Štěpán VI. (†897). Ten se hodlá jasně vymezit proti Formosovým činům, a pouhé slovní odsouzení nepovažuje za dostatečné.

„Formosus musí předstoupit před církevní soud!“ nařizuje Štěpán v lednu 897. Už za pár dní pořádá synodu – biskupský sněm, oprávněný projednávat nejzávažnější problémy církve.

Otázku, jak soudit mrtvého, vyřeší nový papež tím nejpodivnějším způsobem, který vstoupí do historie, a nikdo si mu netroufne odporovat. Nařizuje vykopat Formosovo tělo, jež spočívá v hrobě devět měsíců.

„Mrtvolu oblečte do slavnostního papežského oděvu a posaďte ji na trůn,“ nařizuje Svatý otec.

Řeka vše skryje

Když je v síni vše připraveno, mohou zaznít obvinění. Formosus se má zodpovídat z porušení kanonického práva a křivé přísahy a Štěpán ho dokonce viní i z toho, že si papežskou funkci přivlastnil neprávem, protože v rozporu s pravidly se stal kdysi i biskupem.

„Proč jste si tak vehementně uzurpoval papežský stolec?“ hřímá Štěpán. Mrtvý se bránit nemůže, i když za něj promlouvá určený úředník. Proces je tak rychle u konce. Formosus je formálně sesazen a všechna jeho rozhodnutí v úřadu jsou zneplatněna.

„Poté, co byl zbaven papežského roucha, mu Štěpán usekl tři prsty, aby už nikdy nemohl žehnat,“ uvádí historik Liutprand z Cremony (asi 920–972).

Tělo je oblečeno do laického oděvu a narychlo pohřbeno, ale zakrátko je znovu vykopáno a se závažím vhozeno do řeky Tibery.

Bůh se zlobí

Pokud se Štěpán domnívá, že mu rázný postup proti jeho předchůdci přinese politické body, velice se zmýlí. V Římě se lidé bouří, a když řeka vyplaví Formosovo tělo, šíří se zvěsti, že i mrtvý papež konal zázraky.

Tragédií pro Štěpána je také neštěstí, když se po zemětřesení znenadání zřítí bazilika sv. Jana v Lateránu, v níž se tzv. Synoda mrtvých konala. „Je to projev boží nespokojenosti!“ volají Římané.

Nepokoje v srpnu 897 přerůstají v povstání, při němž je Štěpán VI. zajat a sesazen z Petrova stolce. Ještě během léta je ve vězení uškrcen. Až další z papežů Theodor II. (asi 840–897) výsledky synody zruší a Formosovo tělo je pohřbeno v bazilice sv. Petra.