Podle jeho návrhu byla vyrobena úchvatná diamantová monstrance, známá jako Pražské slunce. Dílo Johanna Bernharda Fischera z Erlachu je však mnohem pestřejší. Po všestranně nadaném barokním velikánovi se dochovaly také honosné paláce či krásné kostely…
Stal se nejvýznamnějším rakouským architektem období baroka, byť se tímto oborem původně zabývat nechtěl. Johann Bernhard Fischer (1656–1723) z rakouského Štýrského Hradce se vyučil sochařině u svého otce.
„Poté se vydal na studijní cestu do Říma, kde pobyl řadu let. Během tohoto pobytu se mimo jiné školil ve významném dekoratérském ateliéru,“ vypráví současný historik umění Martin Krummholz.
Na Apeninském poloostrově Fischer studuje i architekturu, svoji budoucnost v ní ale nevidí. V roce 1688 se vrací do Rakouska a nějaký čas působí jako učitel budoucího císaře Karla VI. (1685–1740). Pro Habsburky také začíná realizovat první zakázky.
Jde vesměs o menší díla převážně sochařského nebo dekoratérského charakteru. Nicméně odborníkům neunikne, že v talentovaném třicátníkovi dříme také architektonické nadání. Fischer se tak záhy plnohodnotně uplatní i jako stavitel.
V jednom kole
Pracuje hlavně pro císařský dvůr. Přijímá ale také zakázky od církve a vstoupí do služeb vojevůdce, prince Evžena Savojského (1663–1736).
Roku 1696 je za svou práci odměněn povýšením do šlechtického stavu s přídomkem z Erlachu a o devět let později se stává vrchním inspektorem dvorních budov. Fischer realizuje v Rakousku řadu významných staveb. Pro Salcburk navrhne několik kostelů.
Ve Vídni je podle jeho plánů postavena letní císařská rezidence Schönbrunn a podílí se i na úpravách Hofburgu. Jeho rukopis nese také vídeňský palác České dvorské kanceláře. Ovšem nejvýznamnějším Fischerovým projektem v rakouské metropoli je kostel sv.
Karla Boromejského. Barokní skvost vyroste jako poděkování Bohu za ukončení morové epidemie v monarchii. Staví se v letech 1715–1737 a chrám dokončí až Fischerův syn Joseph Emanuel (1693–1742).
Jedinečná šance
Zájem o jeho práci je i v českých zemích. Na jižní Moravě Johann Bernhard Fischer z Erlachu dostává dvě výrazné zakázky. V Lednici vyprojektuje zámecké jízdárny a na zámku ve Vranově nad Dyjí navrhne impozantní Sál předků a kapli.
Jedna unikátní stavba světového významu po něm zůstane také v Praze. Jde o Clam-Gallasův palác s překrásným průčelím na Starém Městě.
Podle Krummholze se dá „možná říci, že Fischer si v prostředí Prahy mohl dovolit experiment, který by mu v té době ve Vídni, již do jisté míry ovlivněné klasicismem, asi těžko prošel“.
Barokní velikán, který sloužil třem císařům (Leopoldovi I., Josefovi I. a Karlovi VI.), umírá 5. dubna 1723, přesně před 300 lety, ve Vídni.
Foto: wikipedia.org, zamek-vranov.eu, pinterest.com, pl.wander-book.com