Náčelník kmene Dakotů jenom uznale pokývá hlavou. Tlumočník americké vládní delegace právě bezchybně odříkal uvítací řeč v jazyku indiánů. Nadaný „Čecho-Amerikán“ Vojta Náprstek si domorodce natolik získá, že od nich obdrží množství darů. Ty se po jeho návratu domů stanou základem muzejní sbírky.

Narodil se 17. dubna 1826 jako Adalbert Fingerhut. Coby uvědomělý vlastenec ale od mládí používá počeštělou formu jména. Vojta Náprstek (†1894) vyrůstá v pražské středostavovské rodině, provozující pivovar v domě u Halánků.

Přísná matka si slibuje, že podnik jednou převezme, on ale po umetené cestičce netouží. Už od mládí chce poznat cizí kraje a jako dospívající mladík vyráží s čutorou na výpravy po české kotlině.

Jednou dokonce nocuje na hřbitově, neboť ve městě by nemohl nahlas zpívat české písně…

Věří v lidi

Když Náprstek dokončí gymnázium, matka mu dá jasně najevo, že si přeje, aby vystudoval práva. Ačkoliv mladík už tehdy zpochybňuje neomylnost rakouské legislativy, podřídí se.

Alespoň si prosadí studium ve Vídni, kam odjíždí roku 1846. S sebou si bere jen dvě košile, knihy, mapy a národopis. Vytržen z domácího prostředí, Náprstek zde poprvé poznává, co je to hlad a nedostatek.

Přesto finančně pomáhá jakémusi krajanovi, neboť prý „je sice v širším smyslu darebákem, ale může se ještě změnit“. Ve městě na Dunaji se ale také roku 1848 zapojí do protihabsburského povstání, za což skončí za mřížemi.

Když jej o pár dní později pustí, nechá studia ležet ladem a odpluje do Ameriky. „Školy jsou pro mne zkázou… Moje cíle života jsou jiné. Nikdy nebudu toužiti po pohodlném živobytí.“

Chce kolonii

Do Nového světa přijede s romantickou představou založit zde něco na způsob české kolonie.

„Z rostoucího blahobytu v nové vlasti měl proud přebytku téci zpět do vyprahlé země mateřské… I mužové zkušení… obohacení myšlenkami měli se vraceti s povahou utuženou do Čech… a tam měli apoštolovati ve smyslu národním,“ shrnuje Náprstkovy ideje básník a prozaik Julius Zeyer (1841–1901).

Ryzí vize ale narazí na „hnilotu“ reality. Českou kolonii tak sice Náprstek nevybuduje, ale v Milwaukee ve Wisconsinu aspoň založí knihkupectví a německy psané noviny Milwaukee Flügblatter, určené i pro přistěhovalce z Čech.

Vedle toho studuje domorodé indiánské kmeny, zejména Dakoty. Účastní se rovněž vládní expedice při mírových jednáních.

Přiveze modernu

Ačkoliv touží poznat i země Orientu, po deseti letech v Americe se vrací do Prahy. Domů si přiváží nejen svou úctyhodnou sbírku předmětů od indiánů, ale také moderní myšlenky, které hodlá co nejlépe zužitkovat ve prospěch Pražanů.

Zřízením zvláštních vzdělávacích přednášek se zasadí o emancipaci žen, prosadí rozšíření plynového osvětlení i zavedení telefonu.

Inspirován Eiffelovou věží dále iniciuje stavbu Petřínské rozhledny nebo lanové dráhy… „Život jest tak příliš krátký na zemi pro obsáhlý můj úkol,“ říkává. Vojta Náprstek umírá 2. září 1894 v Praze.

*** Nemrhá časem ***

* Náprstek s oblibou čte nejen cestopisy, ale i filozofické knihy…Obzvlášť ho osloví francouzský osvícenec Henri de Saint-Simon (1760–1825), který ho nasměruje na cestu životního optimismu, pracovitosti a lidumilnosti.

* „Úkol života záleží ve zdokonalování sama sebe – Žít pro jiné, a ne pro sebe, toť povinností člověka,“ umíní si Náprstek…Když si spočítá, kolik ho stojí hraní oblíbeného kulečníku, z důvodu peněz „marně utracených pro cíl sobecký“ s ním sekne.