Někdo buší na dveře. Služebná je překvapená, když za nimi uvidí stát kominíka. „Nikoho jsme si neobjednávali, komín máme čistý!“ odmítne jeho služby. Za pár minut už ji ale zase někdo „volá“.

Málem upadne do mdlob. Před domem přešlapují další dva kominíci, pekař a partička statných mužů s varhanami!

Zbožňuje vtípky a rád se vsází. Anglický spisovatel a novinář Theodore Hook (1788–1841) si nenechá ujít jedinou příležitost, jak vyvolat pozdvižení.

Jednou na podzim 1809 se procházejí s přítelem, architektem a dramatikem Samuelem Beazleyem (1786–1851), po Londýně. „Dobrá, vsadíme se!“ nechá se vyprovokovat Hook.

„Z obyčejného domu udělám alespoň na jeden den nejznámější adresu ve městě!“ Beazley samozřejmě neodolá. Vybere nezajímavý dům č. 54 v Berners Street, kolem něhož zrovna procházejí. S Hookem se vsadí jen o pár drobných, o peníze jim nejde. Oba si živě představují, jaká to zase bude švanda.

Pozve všechny

Vymyslí přímo ďábelský plán! Pravda, čeká ho spousta práce, ale to Hooka nezastaví. Celou akci naplánuje na 27. listopad. S předstihem napíše stovky dopisů, které krátce před dnem D rozešle nejrůznějším lidem po celém Londýně.

Jménem majitelky domu č. 54 v Berners Street v nich poptává nejrůznější řemeslníky a zboží, žádá o pomoc úřady či nabízí práci. Všechny adresáty zve k sobě domů, a to postupně od brzkých ranních hodin až do večera.

A protože Hook si nechce nechat očekávaný mumraj ujít, pronajme si pokoj v jednom z protějších domů, odkud je dobře vidět na velký kus ulice. Nad ránem 27. listopadu se v něm spolu s Beazleyem zabydlí a s napětím očekávají, co se bude dít…

Přijde i starosta

V průběhu rána a dopoledne se v Berners Street objeví hned 12 kominíků. Dorazí i řezníci, ševci, klenotníci, parukáři, ladiči pian, zubaři, cukráři s obrovským narozeninovým dortem či funebráci s rakvemi!

Hook neušetřil ani kněze, kteří byli povoláni k umírajícímu. Majitelka domu nikoho z nich dovnitř nepustí a služební se snaží všem „pozvaným“ vysvětlit, že jejich paní nic nechtěla! Lidem, kteří se stali obětí povedeného žertu, se však pryč nechce.

Dál postávají venku a spolu s davy čumilů ucpou ulici i nejbližší okolí. To ale není všechno. Na odpoledne totiž Hook pozval místní smetánku – bankéře, obchodníky, a dokonce i londýnského starostu, kterému rychle dojde, o co tady nejspíš jde.

Okamžitě přivolá policejní posily, jenže mužům zákona se nedaří ulici vyklidit. Ještě večer přicházejí na místo činu desítky lidí – především zájemci o práci – a strážníci musejí krotit jejich hněv. Situaci se podaří uklidnit až během noci.

Chytit se nedá

Noviny si na neobvyklé události smlsnou. Utahují si z Londýňanů, že se nechali napálit. Celá kauza bude anglickou metropolí hýbat ještě několik dní. Policie po neznámém vtipálkovi horlivě pátrá a na jeho dopadení vypíše tučnou odměnu.

Hook se ale chytit nenechá. Z města se raději načas vypaří a vychutnává si svůj triumf. Vyhrál další sázku a ještě se přímo královsky pobavil. Ke svému činu se nepřímo přizná až o několik let později.

*** Návštěva z Habeše ***

* Angličan Horace de Vere Cole (1881–1936) v únoru 1910 napálí velení britského Královského námořnictva…Na exkurzi moderní bitevní lodě HMS Dreadnought objedná delegaci „princů z Habeše“, kterou si zahraje skupina jeho přátel se začerněnými tvářemi.

* Nikdo nic nepozná a vzácná návštěva z Afriky dokonce rozdá námořníkům pár falešných vyznamenání. Druhý den o všem napíšou noviny. Námořnictvo chce vtipálky zažalovat, jenže právníci mu vezmou vítr z plachet. Podle nich nebyl porušen žádný zákon.