Stačilo pár měsíců a místo divoké přírody tu stojí symbol luxusu. Zdaleka viditelná bílá věž, tyčící se na romantické skále, je orientačním bodem, k němuž se 4. října 1929 vydává na 50 000 Pražanů.
Nápad vybudovat na zalesněném skalnatém vrchu nad Vltavou novou obytnou čtvrť dostává podnikatel ve stavebnictví Václav Maria Havel (1897–1979), otec našeho polistopadového prezidenta, během návštěvy amerického San Francisca v lednu 1924. Čtvrť funkcionalistických domků, které splňují přísný seznam 14 bodů, regulujících výšku a rozměry staveb nebo typ oplocení a stanovujících zákaz narušovat vyhlídku souseda, se začíná stavět 27. června 1929. To už ale v těsné blízkosti vyrůstá další z Havlových snů – komplex nazvaný Barrandovské terasy.
„Za Prahou, a přece v Praze,“ bude znít jeho reklamní slogan.
Burácení vrtaček
Projektu se nemůže ujmout nikdo jiný než architekt Max Urban (1882–1959), který už navrhl koncepci vilové čtvrti a je také autorem nedalekých filmových ateliérů. Také on se nijak netají svou inspirací San Franciscem.
Sní o tom, že na Barrandově vytvoří rovnocennou konkurenci pro restaurační pavilon Cliff House na útesu nad Pacifikem.
Urbanova rozměrná budova má k dispozici kromě hlavní funkcionalistické restaurace také velký taneční sál, bar a samozřejmě nezbytné terasy s výhledem na Prahu.
Nad celou stavbou se pak tyčí o tři podlaží vyšší vyhlídková věž, vzhledem k otáčivému světlu přezdívaná Maják. Když se Barrandovské terasy 4. října 1929 slavnostně otevírají, přijde se na ně podívat na 50 000 zvědavců.
„Zaduněly výstřely ve skalách, zaburácely vrtačky a rozvinuta byla postupně práce pro dvě stě lidí,“ tehdy emotivně popisuje výstavbu Václav M. Havel.
Jídlo ve výtahu
Projekt se ovšem neomezuje jen na místo vysoko na skále. Přímo pod ní podle projektu architekta Václava Kolátora (1899–1983) vyrůstá nejmodernější plovárna v Evropě, vybavená skokanskou věží.
Hlavní bazén s přírodním skalnatým dnem má rozměry 50 x 18 metrů, hluboký je až 4,5 metru, do masivu horniny jsou přirozeně zasazeny tribuny pro diváky.
Celá plovárna pojme až 4000 návštěvníků a o přísun občerstvení se stará speciální výtah přímo z Barrandovských teras.
„Češi pod širým nebem postavili nejkrásnější restauraci v Evropě s bazénem v bývalém lomu,“ nadšeně popisuje komplex anglický novinář Sydney Morrell (1912–1985) v roce 1938.
Konec trilobitů
Barrandovské terasy se rychle stávají místem dostaveníček pražské smetánky. Každou neděli v sezoně se tu podává až 3000 obědů. Zřizuje se parkoviště s benzinovou pumpou.
Provoz zvláštní autobusové linky hradí firma stavbaře Havla spolu s automobilkou Walter, která dává k dispozici speciálně upravené vozy.
V roce 1937 v západní části teras vzniká proslulý Trilobit bar s krbem a plastikami trilobitů, kde každý večer vyhrává orchestr Melody Boys R. A. Dvorského (1899–1966). Pak ale přichází znárodnění po roce 1948 a Barrandovské terasy začínají chátrat. Provoz bazénu končí v roce 1966, Trilobit bar přežije jen o 16 let déle.