Píše se rok 1924 a do sídla britského premiéra v londýnské ulici Downing Street přichází exkurze. Je v ní i osmiletý chlapec Harold Wilson, kterého prostředí doslova nadchne. Jednou se sem určitě vrátí.

Intelektuální zázemí v rodině Wilsonových ze severoanglického Huddersfieldu je příhodné pro to, aby vychovalo významnou osobnost. Matka pracuje jako učitelka, otec je chemik.

A ještě jedna okolnost je pro formování jejich syna Harolda (1916–1995) důležitá – otec se silně angažuje v politice jako člen Labour Party.

V deseti letech, dva roky po oné památné návštěvě na Downing Street 10, se Harold vypraví s rodiči do Austrálie, kde jeho strýc působí jako poslanec parlamentu. Když se vrátí domů, naprosto vážně prohlásí: „Jednou chci být premiérem!“

Oceněný statistik

Na cestě vzhůru ho čeká nejprve studium historie, filozofie, ekonomie a politologie v Oxfordu.

„Dokázal rychle vstřebávat znalosti, uchovat je v paměti, a hlavně je přehledně prezentovat ostatním,“ charakterizuje studenta Wilsona jeho životopisec Roy Jenkins (1920–2003).

Tyto dovednosti pak po absolutoriu zajistí Haroldovi v roce 1937 na Oxfordu místo přednášejícího hospodářských dějin. Válku stráví v civilní službě jako ekonom a statistik, a ještě než konflikt skončí, vyslouží si Řád britského impéria. Po válce už se zapojuje do politiky naplno.

Příliš překážek

Hned v roce 1945 je zvolen do dolní sněmovny a premiér Clement Attlee (1883–1967) si ho vybere za tajemníka ministerstva práce. O dva roky později už nastupuje do funkce ministra obchodu jako nejmladší člen kabinetu za celé 20. století.

Když nečekaně umírá předseda jeho strany Hugh Gaitskell (1906–1963), nemají labouristé lepšího kandidáta na uprázdněné místo. O rok později strana pod Wilsonovým vedením přesvědčivě vítězí ve volbách a impérium má nového premiéra.

Přesně jak si Harold Wilson ve svých deseti letech předsevzal. Podruhé zastává stejnou roli v letech 1974–1976, ale pak se rozhodne rezignovat.

„Strávil jsem na této závodní dráze tak dlouhou dobu, že už v sobě nedokážu najít další nadšení pro skákání překážek,“ prohlásí.

S tajným posláním?

Vzhledem k tomu, že Gaitskell zemřel na virovou infekci krátce po svém návratu ze Sovětského svazu, okamžitě se vyrojily konspirační teorie. Postarali se o jeho odstranění Sověti?

Měli snad nějaký zájem na tom, aby v čele Británie místo něj stanul právě Harold Wilson?

Stárnoucí politik zrovna bojuje s prvními příznaky Alzheimerovy choroby, když Velkou Británii v roce 1987 šokuje kniha Spycatcher bývalého důstojníka tajné služby Petera Wrighta (1916–1995), podle níž byl Wilson sovětským agentem.

Autor vychází mimo jiné z výpovědi sovětského přeběhlíka Anatolije Golicyna (1926–2008).

Britská tajná služba MI5 vedla o podezření ohledně Harolda Wilsona tajný spis s kódovým označením Henry Worthington, ale ani po několika desetiletích nedokáže spekulace o případné zradě Harolda Wilsona podpořit jakýmikoliv důkazy.

Luděk Příhoda