V okolí tehdejšího švédského města Narva (dnes v Estonsku) mrzne, až praští. Car Petr I. Veliký (1672–1725) přesto k němu koncem listopadu přitáhne na tehdejší poměry s obří armádou, čítající 37 000 mužů, a se skoro dvěma stovkami děl.

Je si jist úspěchem – koneckonců má za sebou dlouhou cestu po Evropě, během níž mimo jiné důkladně studoval i bojové umění. Prohru si nepřipouští, posádka města čítá asi jen 1800 mužů.

Nijak ho nevyděsí ani zprávy o tom, že se k Narvě blíží vojsko švédského krále Karla XII. (1682–1718). Pár dní před bitvou si car spokojeně odjede do Ruska.

Armáda, kterou na místě zanechal a jíž velí převážně cizinci, nebo panovníkovi mladí favorité, se však ostříleným švédským velitelům nemůže rovnat. Mladičký Karel XII. navíc oplývá bojovností. „Na ně!“ zavelí krátce po poledni 30. listopadu k útoku.

V tu chvíli se prudce ochladí a zvedne se silný vítr, který žene sníh Rusům přímo do očí. Karel se rozhodne počasí využít ve svůj prospěch a i přes zuřící bouři rozkáže pokračovat v boji. Toho dne si připíše velký triumf.

Jeho početně slabší armáda má jen 667 mrtvých, zatímco na ruské straně je 7000 obětí!