„Měl byste se zachovat čestně,“ vyštěkne na Ottu Rahna důstojník SS. Výzkumník, který se znelíbil nacistické elitě, ví, co to znamená. Krátce po nepříjemném rozhovoru se vydává do tyrolských Alp, na poslední procházku ve svém životě.

Už v době vysokoškolských studií Němce Ottu Wilhelma Rahna (1904‒1939) nadchnou zmínky o katarech.

Sami příslušníci středověkého náboženského hnutí se považovali za jediné pravé křesťany, ale papežská inkvizice je ve 13. století prohlásila za kacíře a zničila. Prý vlastnili Svatý grál a ukryli ho na hradě Montségur v jižní Francii.

Rahn se pouští do pátrání a jeho výsledky popíše roku 1933 v knížce Křížová výprava ke grálu. Spisek se dostává do rukou i vůdci SS Heinrichu Himmlerovi (1900‒1945). Nadšený stoupenec okultních teorií se chce s autorem seznámit.

Na Rahnovu adresu posílá telegram s nabídkou, že historik dostane 1000 říšských marek, pokud ve svém pátraní bude pokračovat. Má to ale jeden háček – musí se dostavit na Himmlerovu berlínskou adresu…

Gay v uniformě SS

Rahnovi se v životě příliš nedaří. Nemůže najít zaměstnání na plný úvazek a telegram proto vnímá jako dar z nebes. Spěchá na setkání.

Jeden z předních mužů třetí říše u něj velkoryse přehlédne vlastnosti, kvůli kterým by jiné lidi okamžitě poslal do koncentráku – Rahn je totiž homosexuál a má židovské předky. „Sepište příběh o výpravě za Svatým grálem,“ vybízí ho přesto Himmler.

„Musíte vstoupit do SS,“ tlačí na něj a dosáhne svého. V roce 1935 Rahn oblékne černou uniformu. Když ho uvidí známí na ulici, jsou v šoku. „Člověk musí něco jíst. Co jsem měl dělat? Poslat Himmlera k čertu?!“ hájí se zoufale.

Ví, že vyjít s nacisty není snadné. Za jejich peníze přesto cestuje za hledáním grálu do Francie, Itálie i na Island, ale k žádnému serióznímu závěru jeho pátrání nevede. Proto hraje o čas.

Rezignace vyloučena

O svých poznatcích sepisuje knihu Luciferův soud, kterou vydává roku 1937. Musí překousnout, že text je cenzurován a upravován, objevují se v něm antisemitské pasáže, které vůbec nenapsal.

Nadšený Himmler přikazuje, aby si nacistická elita mezi sebou rozdělila 5000 kopií svázaných v kůži. Kniha sice slaví úspěch, ale Rahn trpí. Ze zoufalství se opije a praktikuje sex s mužem. Nacisté Rahna přistihnou a trest ho nemine.

Himmler mu také vyčítá, že dosud nenalezl grál. Místo do vězení ale Rahna pošlou roku 1937 do koncentračního tábora v Dachau, kde tři měsíce pracuje jako dozorce. Brutální praktiky mu způsobí trauma. „Na něčem takovém se nechci podílet,“ rozhodne se.

Dlouho sbírá odvahu a nakonec Himmlerovi pošle svoji rezignaci. „Vyloučeno!“ rozzuří se šéf SS. Řady jeho organizace nikdo ze svého rozhodnutí neopouští! Gestapo po Rahnovi tvrdě jde.

Načasování konce

Nepohodlný muž se proto uchýlí do tyrolského městečka Söll. Pronásledování ale neunikne a krátce po svém příjezdu začátkem března 1939 záhadně zmizí.

„Podívejte!“ otřese se pár dní nato hrůzou turista ze skupinky, která se 13. března 1939 prochází pod srázy tyrolských Alp. Ukazuje na zmrzlé ostatky jakéhosi muže. Mrtvé tělo po policejním ohledání dostává jméno: Otto Rahn.

Byla to nehoda, při které spadl ze skály a zabil se? Sotva! Mnohem pravděpodobnější verzí je nařízená sebevražda.

Svou smrt si načasoval téměř přesně na výročí pádu katarů, kteří se 2. března 1244 v Montséguru vzdali a o 14 dní později byla řada z nich upálena na hranici…

*** Na hrad Hitlerovi nezbylo ***

* Hrad Wewelsburg v dnešní německé spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko se pod taktovkou Himmlera mění v místo plné okultních předmětů. Špičky SS sem jezdí odpočívat.

* Sám Himmler tu praktikuje seance, během kterých se obléká do kostýmu středověkého prince. Plánuje z hradu a jeho okolí vybudovat obrovské nacistické duchovní centrum.

* Jenže když nacisté přestanou mít úspěch na válečné frontě, Adolf Hitler (1889‒1945) odmítne drahé přestavby financovat.