Je sice pořádná zima, ale na letišti kousek od Versailles se to hemží lidmi. Na vzlet se připravuje slavný francouzský bombardér Farman. Místo bomb však bude mít 8. února 1919 zcela jiný náklad…
Francouzští bratři Farmanové chystají žhavou novinku. Zapálení aviatici, z jejichž dílny vyšel slavný bombardovací letoun Farman 60 s přízviskem Goliáš, nestihli svůj aeroplán už do války nasadit. Skončila dřív, než ho dokončili.
Přišli proto s nápadem využít ho jako dopravní letadlo. Letectví za první světové války zaznamenalo pokrok, proto zeppeliny, které ještě před ní přepravovaly pasažéry, jsou už passé.
Navíc je po válce spousta nezaměstnaných letců, jejichž zkušeností ve vzduchu by bylo škoda nevyužít.
Jedním z nich je i poručík Lucien Bossoutrot (1890–1958)…Právě on se chystá onoho únorového dne ke vzletu s prvními pasažéry na lince Paříž – Londýn.
Goliáš startuje
Vavříny z leteckých soubojů mu otevřely cestu do firmy bratří Farmanů. Stává se jedním z prvních zkušebních pilotů, jeho specialitou je dosud málo běžné létání podle přístrojů.
„Dneska budeme mít speciální náklad,“ mrkne na svého mechanika Lhomdea. Na toho chlápka se může spolehnout, proto ho bere ten den s sebou. Dalších 12 pasažérů jsou důstojníci. Farmanové nechali svého Goliáše trochu upravit.
Odstrojili bombardovací zařízení, nainstalovali zvýšené čelní sklo, přibyla okénka v kabině. Pasažéři budou cestovat usazení v proutěných křesílkách, umístěných ve dvou řadách. Každý s bagáží maximálně deset kilogramů.
Za luxus letecké přepravy si budou ovšem muset připlatit. Cena přesáhne jízdné za vlak a loď. O cestující přesto nouze nebude. Ostatně s tímhle nápadem nepřišli Farmani sami…
Závody konkurence
Ani po válce soupeření ve vzduchu nepřestává. Protentokrát vyhrávají Němci. Deutsche Luft-Reederei, předchůdce dnešní Lufthansy, zavedla první pravidelnou linku už 5. února 1919, a to na trase dlouhé 200 kilometrů mezi Berlínem a Výmarem.
Francouzi si tedy musejí pospíšit. „Grandiózní úspěch. Za dvě hodiny 37 minut z Paříže do Londýna,“ komentuje francouzský tisk let z 8. února 1919. Cesta vlakem a lodí by zabrala minimálně sedm hodin.
Lucien Bossoutrot po návratu neusne na vavřínech, ale už po čtyřech dnech od dopravního letu do Londýna usedá do pilotní kabiny a míří z Paříže do Bruselu.
Na palubě má 15 pasažérů, mezi nimi i Henriho Farmana (1874–1958), jednoho z majitelů letecké firmy, a jeho manželku. Pak už to jde ráz naráz.
Bordeaux, Štrasburk a další města… Farmanové jsou sice o krok vpředu, ale rychle jim roste konkurence pěti dalších mezinárodních společností. Vzduch se začíná dopravními letadly zahušťovat. A to vede ke katastrofě!
Létejte vpravo!
Nízká oblačnost a mrholení, počasí je na hranici letových možností. 7. dubna 1922 přesto vzlétá z pařížského letiště Le Bourget stroj Farman 60, mířící s pasažéry do Londýna. Opačným směrem letí poštovní letadlo britské společnosti.
Necelých 100 kilometrů severně od Paříže se střetnou. Následky srážky nikdo nepřežije. Pilot francouzského letadla letěl vpravo od silnice, která byla navigační linií, Angličan v protisměru se též držel silničního pravidla, ovšem anglického, a tak letěl vlevo. Po této katastrofě se začínají stanovovat pravidla pro leteckou dopravu.
Pravidla ve vzduchu
Zástupci šesti evropských aerolinek se v roce 1919 sešli v nizozemském Haagu, aby založili mezinárodní Asociaci pro leteckou dopravu (Air Traffic Association).
Aerolinky díky tomu mohly mimo jiné sjednotit administrativu, například vydávání letenek, ale také se ustanovila práva pasažérů na náhradu škody způsobené leteckou společností.
Na činnost této organizace navázala dnešní IATA, která vznikla na Kubě v dubnu 1945.
