Dokázali to! Odrazili útok početné nepřátelské flotily. Bůh slunce Hélios jim pomohl, bez něj by vetřelcům podlehli. Obyvatelé Rhodu přemýšlejí, jak by ochránci svého ostrova poděkovali. „Postavíme mu sochu!“ napadne kohosi. „Takovou, jakou svět dosud neviděl!“
I když má armáda budoucího makedonského krále Démétria I. Poliorkéta (337–283 př. n. l.) k dispozici obří obléhací věže, hradby přístavu Rhodos v roce 305 př. n. l. nedobude.
„Hélios nás zachránil!“ nepochybují Řekové a odvděčí se mu stavbou jeho gigantické sochy. Potřebné peníze získají prodejem válečného materiálu, který na ostrově zanechal nepřítel, a na prestižní zakázku najmou místního rodáka Chárése z Lindu.
Proslulý sochař a architekt začíná na Rhodském kolosu pracovat nejspíše v roce 294 př. n. l. a o 12 let později náročný úkol dokončí. Lidé však obřího Hélia příliš dlouho obdivovat nebudou.
V roce 226 př. n. l. zasáhne ostrov silné zemětřesení a „Kolos se zlomil v kolenou a zřítil se k zemi, kde se rozpadl na kusy“, vypráví britský autor Russell Ash (1946–2010).
Zbytky sochy na svém místě zůstanou do roku 654, kdy je údajně koupí a záhy rozprodá jistý syrský obchodník.
Špatný odhad historika
Rhodský kolos na výšku měřil zhruba 33 metrů a i s podstavcem vážil přibližně 400 tun!..Podle starořeckého historika Strabóna (asi 64 př.n.l.–asi 24 n.l.), který ostrov navštívil na přelomu letopočtu, na něj padlo téměř 13 tun bronzu a skoro 8 tun železa.
Současní odborníci si ale myslí, že muselo být použito až 150 tun bronzu. Strabónem uváděné množství by totiž stačilo na plášť silný jen pár milimetrů.
Rozkročená nebyla
Archeologové nevědí, kde přesně dutá socha stála. Chybějí jim věrohodné důkazy. Shoda naopak panuje v tom, že nemohla být rozkročena nad vjezdem do rhodského přístavu, jak ji zobrazují mnozí umělci.
„To by musela mít chodidla 120 metrů od sebe a váha trupu by ji rozlomila v kyčlích,“ dodává Brit Russell Ash.
Co zakrýval plášť?
„Ve vztyčené ruce držel pochodeň, která sloužila jako maják. Pravou rukou si zacláněl zrak. Přes obnažené tělo měl přehozený plášť, nicméně ta nejchoulostivější místa byla odhalená…“ Názory, jak jeden ze sedmi divů starověkého světa vypadal, se různí.
Téměř jistě na něm však byly na první pohled patrné symboly boha slunce Hélia, přinejmenším svatozář. Obličej mohl mít podobu Alexandra Velikého (356–323 př. n. l.), považovaného ve starověku za „božského vojevůdce“.
Pomáhal si modely
Chárés z Lindu na stavbu svého díla pravidelně dohlíží. Je tak trochu záhadou, jak zajistil, aby obří socha měla správné proporce. Nejspíše ale při odlévání jednotlivých dílů používal malé modely, které s výpočty postupně zvětšoval.
Bronzová skládačka
„Stejně jako se to dělá u stavby domů, celé dílo vyrůstalo kus po kuse zdola,“ líčí starořecký technik Filón Byzantský (žil snad ve druhé polovině 3. století př. n. l.).
Rhodský kolos není odlit z jednoho kusu bronzu, ale postupně skládán z mnoha menších dílů. S tím, jak dělníci postupují vzhůru, roste i obslužná rampa z hlíny a kamení, kterou si vybudovali.
Prsty raději odlije
U prstů na nohou (a nejspíše i na rukou) udělá Chárés z Lindu výjimku a nechá je odlít z jednoho kusu bronzu. Vedou ho k tomu dva důvody: Dosáhne jejich dokonalého tvaru a současně zvýší stabilitu celé sochy.
Jádro je z kamene
Dělníci nejprve zbudují mohutný podstavec z bílého mramoru, na kterém bude Kolos stát. Pak už se pustí do samotné „skládačky“. Jádro postaví z kamenných bloků a obepnou ho železnou konstrukcí, která ponese jednotlivé bronzové pláty.
Každý díl musejí nejprve vytepat a vytvarovat, načež ho s pomocí nýtů upevní ke kostře i k sobě navzájem.
Dřít nechají otroky
Zkušení řemeslníci se na stavbě nesmějí ztrhat. Proto tu nejtěžší práci – hlavně šlo o manipulaci s bronzovými díly – dělají otroci. Vskutku se pořádně nadřou: Krychle bronzu o straně 30 centimetrů váží více než 200 kilogramů!
