„Je tomu skoro 350 let, co jsme my a naši praotcové osídlili tuto nádhernou zemi, ale nikdy předtím nedocházelo k takovému teroru, jakému my nyní čelíme ze strany pohanů,“ pohoršuje se středověký vzdělanec Alcuin z Yorku.

V roce 793 zaútočili na klášter Lindisfarne u anglických břehů Vikingové.

Teror od moře

Severští bojovníci z oblasti dnešní Skandinávie se zjevují znenadání jako démoni. Fakt, že Angličané vystavěli klášter Lindisfarne na přílivovém ostrůvku, svědčí o tom, že z moře rozhodně žádnou hrozbu nečekali. Přece se tak stalo.

Klíčem k úspěchu nájezdů, kterými Vikingové budou v následujících třech staletích terorizovat nejen britské ostrovy, ale třeba také Francii, jsou jejich lodě.

Jsou rychlé, poradí si hravě s mořskými vlnami, ale díky malému ponoru s nimi mohou válečníci klidně vplout i do říčních koryt, hluboko do vnitrozemí.

Kořist místo dědictví

K expanzi do Evropy nutí Vikingy nedostatek úrodné půdy na severu i populační boom. Početné rodiny nedokážou zajistit všem svým potomkům odpovídající dědictví. Je potřeba hledat uplatnění jinde.

Dále do světa je žene také obchod, popíchnou je i snahy křesťanů o christianizaci pohanů.

Na délce záleží

Poslední, co zoufalí mniši a jeptišky na britských ostrovech spatří předtím, než jejich těla probodne kopí, jsou vysocí válečníci s vlasy po ramena a vousy ve tváři. Délka vlasů u Vikingů vypovídá o jejich společenském postavení. Krátkovlasí muži jsou obvykle otroci.

Boháči mají košili

Žádnou jednotnou uniformu Vikingové nemají. Je na každém z nich, co si do boje oblékne, a zbroj často odráží, z jakého bohatství se dotyčný těší.

Jen ti nejmajetnější si mohou dovolit kroužkovou košili a přilbu s chráničem nosu, případně „brýlemi“, které dostatečně kryjí i lícní kosti.

Zbraň neustále při sobě

Každý svobodný muž mezi Vikingy má právo nosit při sobě neustále zbraň. V první řadě se jedná o meč, který má však pro severské válečníky mnohem spíše symbolický význam.

V boji raději používají kopí, nože, sekyry a brání se kulatými dřevěnými štíty, jež jsou ve svém středu pokryté kovovým plátem. V průměru mají tyto štíty nejčastěji 75–90 centimetrů. Vikingové také používají luky, dlouhé až 193 centimetrů.

Patří to k jejich bojové taktice, že své nepřátele nejprve zasypou salvou šípů. Až pak se na ně vrhnou kopími…

Smrti se nebojí

Někteří Vikingové, označovaní jako berserkové, proslují v boji svou zuřivostí. Vrhají se vždy do největší bitevní vřavy jako smyslů zbavení, s pěnou u úst. Jako by to ani nebyli lidé, ale zvířata.

Za jejich stav údajně mohou alkohol a halucinogenní látky, získávané z hub. Necítí bolest, smrti se nebojí. Často bojují nazí. To má mohutný psychologický účinek na nepřítele.

Nahotou jej vyvedou z konceptu, zároveň tím dávají najevo, že je neděsí, že utrží nějaký ten šrám.