Je to pro něj jako hra kočky s myší. Své soky si vodí po bojišti, jak se mu to hodí. Tu předstírá ústup, jindy zase útok, aby soupeře oklamal. Jen jedinkrát to princi Evženovi Savojskému nevyjde podle jeho představ…

Po smrti bezdětného krále Karla II. (1661–1700) se v Evropě rozhoří válka o španělské dědictví. Bojuje v ní Francie proti alianci tvořené habsburskou monarchií, potažmo Svatou říší římskou, Nizozemskou republikou a Anglií.

Jedním z významných bojišť konfliktu se stává severní Itálie. Její část ovládá savojský vévoda Viktor Amadeus II. (1666–1732). V roce 1703 se odvrací od dosavadního francouzského spojence a přidává se na stranu aliance.

V poli se mu ovšem nedaří, a tak zakrátko kontroluje jen metropoli Turín. „Město nesmí padnout do rukou Francouzů,“ rozhoduje císař Leopold I. (1640–1705).

I když Viktora Amadea nemá zrovna v lásce, posílá mu na pomoc svého nejschopnějšího vojevůdce – prince Evžena Savojského (1663–1736).

Na trik mu neskočil

Nepřítele vytlačuje z dosavadních pozic spolehlivě jako stroj. Zažene ho až za řeku Adda. Jakmile by ji překonal, mohl by Evžen Savojský bez problémů ohrožovat Milán. Proti němu v té chvíli operují dvě francouzské armády.

Té větší velí schopný vévoda z Vendôme (1654–1712), druhé jeho mladší bratr Philippe (1655–1722), který nadáním vojevůdce zrovna neoplývá. Právě na něj a jeho vojsko má princ Evžen zálusk.

A na důležitý most přes Addu u Cassana, u kterého Philippe rozbil své ležení. Aby oklamal zkušenějšího z bratrů, předstírá válečník v císařských službách, že se chystá tok překročit a bojovat na úplně jiném místě.

Vévoda z Vendôme mu ale tentokrát na jeho triky neskočí. Rychle si uvědomuje, jaké nebezpečí jeho bratrovi hrozí. V noci z 15. na 16. srpna 1705 se dává rychle na cestu, aby posílil jeho armádu.

Když se Evžen Savojský 16. srpna objevuje u Cassana, stojí tak již proti němu podstatně nebezpečnější nepřítel. Bojuje se až pět hodin. O tom, že se oba soupeři nijak nešetří, svědčí to, že pod vévodou z Vendôme padne kůň. Evžen Savojský zase utrží dvě zranění. Nakonec je to právě on, kdo zavelí k ústupu.

Zvítězili oba

Na bojišti zůstávají tisíce mrtvých. U Cassana odhadem zemřelo 25 procent všech bojovníků, kteří se bitvy zúčastnili, tedy asi 10 000 vojáků. Oba vojevůdci o střetu ale referují svým panovníkům jako o velkém triumfu.

Vendôme uštědřil Evženovi citelné ztráty, on zase odvrátil pozornost Francouzů od Turína.