„Omluvte mě,“ zašvitoří drobná blondýnka a vstane od stolu. Jakmile zmizí za dveřmi, nenápadně vklouzne do vinného sklípku, kde má její hostitel ukryté umělecké předměty včetně seznamu jejich „majitelů“ – nacistických pohlavárů. Papíry ofotí a pak se jakoby nic vrátí k bujaré konverzaci u stolu.

Od mládí je sportovní talent. Nejvíce tíhne k baseballu, ale bratr ji přesvědčí, aby si raději vybrala sport více vhodný pro ženy. Američanka Alice Marbleová (1913–1990) tak pálku vymění za tenisovou raketu a ukáže se to jako dobrá volba.

Už v 15 letech zvítězí v několika juniorských turnajích. Často na kurtu v sanfranciském parku Golden Gate zůstává až do setmění, aby zlepšila svoji hru. To se jí ale také stane osudným. Jednoho dne ji zde přepadne a znásilní neznámý muž.

Tím se však dívka nenechá zlomit. „Donutilo mě to být tvrdší… Zaměřit se více na tenis, abych si napravila nízké sebevědomí. Nezajímalo mě vyhrávání, ale pouze ten příjemný pocit z dobré hry,“ svěřila se později tenistka.

Sportovkyně roku

I když neodpaluje tenisáky pro tituly, získává je. V roce 1936 poprvé opanuje grandslamový turnaj na US Open, kde získá titul jak za dvouhru, tak smíšenou čtyřhru. Úspěchy zopakuje i v dalších letech. Jeden titul získá i na prestižním Wimbledonu.

V roce 1940 ji tisková agentura Associated Press již podruhé vyhlásí sportovkyní roku a Marbleová krátce nato přestoupí od amatérských sportovců do světa profesionálů.

Díky tomu se může účastnit exhibičních zápasů, takže si za rok vydělá úctyhodných 100 000 dolarů. Vzápětí ale pověsí sportovní kariéru na hřebík.

Tragické Vánoce

Zamíří do poradní rady nakladatelství DC Comics, kde spolupracuje na vývoji superhrdinky Wonder Woman. Dlouho zde ale nepobude. Po vstupu USA do války se opět chopí rakety a na amerických základnách hraje exhibiční zápasy pro vojáky.

Potká tu svou životní lásku, armádního kapitána Joea Crowleyho. Oddáni jsou v roce 1942. Doba je to sice krutá, ale Marbleová má konečně pocit, že našla štěstí. O dva roky později se jí však život otočí vzhůru nohama.

Při autonehodě potratí a jen pár dní nato, o Vánocích 1944, jí přijde oznámení, že Joe padl. „Kromě bolesti už pro mě nic nezbylo,“ vzpomínala Marbleová na nejhorší chvíle.

Z krize a myšlenek na sebevraždu ji vyvede až nabídka americké tajné služby, aby pomohla nalézt důkazy o cennostech, které nacisté ukradli židovským rodinám.

Nebezpečná mise

Marbleová neváhá a nabídku přijme. Věří, že se tím alespoň částečně pomstí za smrt svého manžela. Odjíždí do Evropy, kde naoko naváže vztah se svým bývalým milencem, švýcarským bankéřem, jenž má s nacisty spolupracovat.

Potřebné důkazy se jí skutečně podaří nalézt, ale zároveň vzbudí podezření u gestapa. Raději proto prchá. Během noční honičky v autě ji dokonce mají postřelit.

Přesto se Marbleové podaří vrátit do USA. Získané materiály pak poslouží jako důkazy při norimberských procesech.

*** Kulhavá dáma utíká gestapu ***

* Asi nejznámější americká špionka 2. světové války Virginia Hallová (1906–1982) má nadání na jazyky. Toho využije britská a pak i americká zpravodajská služba.

* Hallová zamíří do vichistické Francie, kde pomáhá s organizováním protinacistického odboje – navazuje kontakty, rekrutuje nové členy, stará se o sestřelené spojenecké piloty…Ačkoli kvůli nožní protéze kulhá, a je tak relativně snadno poznatelná, gestapo ji nikdy nedopadne.